Dost překvapuje,jak je pražský arcibiskup movitý.
Je sice pravda,že i Kristus konal zázraky na pohanech,ale vždycky od nich požadoval víru.Bez víry se nemohl ani Kristus projevit zázrakem. Od toho byl v tehdejším společenství Jidáš.Ten vyřizoval požadavky na zmírnění chudoby a že mu to šlo.Záviděl i trochu oleje věnovaného z lásky a úcty Bohu.
Prostý věřící si nutně musí položit otázku,proč nebyl požadavek postoupen Charitě,instituci věcně příslušné a daleko zasvěcenější.To není ironie,ale oprávněná obava,že se z české Církve postupně stane luxusní pojišťovací ústav v rukách státu a jak jinak,než ateistického charakteru.
Tady je dobré si připomenout slova Svatého otce Benedikta XVI,který řekl,že není-li před hmotnou pomocí poskytována pomoc duchovní,je takové jednání bezúčelné a Církvi nenáleží.

Církev jako generální dobrodinec je snad doba Karla Otce Vlasti, brzy po něm tuto zodpovědnost převzala spolu s majetkem šlechta. Dokonce i s patronátem nad církevními náklady, což svědčí o obrácení rolí. Dnes je to stát, co ale spíše k živení sebe sama se spotřebovává. Dotace jako móda, asi že všechen lid se regresí vrátil k infantilitě.

Povodeň spáchal kdo poškodil krajinu a škodu skrze jak jinak dotace do nesmyslného hospodaření ještě prohlubuje. Právě vypuklé sucho jen dokresluje tu bídu nefunkčnosti. Když se vsáknou dotace, snad i voda? Nikoliv, odtekla, i z lesa! Kdo by ji tam držel? Koupíme si jinou.

Ubozí lidé minula kleli, když si pustili cihlu na nohu, nenadávali sobě, ale nebi. To už nějak nemá pro součastníky sílu, tak alespoň na církev!