Vydání: 2023/9 Rok pomoci Ukrajině. A co dál?, 28.2.2023

 
Víno i další alkoholické nápoje jsou Božím darem. Jejich zneužití je kromě jiného zneuctěním Stvořitele – to když se člověk stvořený jako obraz Boží učiní „pod obraz“. A také zneuctění Spasitele, který víno pozvedl a vyvolil za látku pro svátost své krve.
Alkohol je u nás jednoznačně první droga. Jsme v jeho spotřebě světoví a dopady jeho nadměrné konzumace mají důsledky: rozpady rodin, nemoci, kriminální činy. Působí mnohonásobně víc nehod i úmrtí než jiné drogy. Ale je to „naše“ droga. Panuje u nás „proalkoholní atmosféra“, kterou bereme za normu. Abstinent je u nás divný a nenormální. Naopak nabízet až nutit alkohol je prý společenské. Z praxe vím, že někteří blízcí alkoholika by pro něho udělali vše, aby přestal pít, ale solidárně abstinovat? To tedy ne, nejsou prý přece blázni. Celou svou službu v psychiatrii i v církvi se setkávám s blízkými alkoholiků či pijanů. Na jedné duchovní obnově neměly jen čtyři ze 46 účastnic mezi blízkými pijana.
Ve své knížce používám pojem blízcí, ne oficiální termín ko-alkoholici nebo spoluzávislí. Opakovaně se mi totiž tito lidé svěřili s bolestí, studem, a až s pocitem viny za toto označení. To mne jako psychiatra vůbec nenapadlo. A navíc pod pojmem blízcí vidím i vzdálenější blízké, nejen nejužší rodinu. Kolik z nás zná třeba pijícího lékaře nebo kněze. Proto nepoužívám tento odborný termín.
Ano i ne. Samotné závislosti jsou složité jevy na pomezí medicíny, patologie sociální i v duchovním životě. „Na počátku neřest, a pak vzniká nemoc,“ řekl kdysi můj profesor. Americký psychiatr Gerald G. May napsal už v roce 1988 v knize „Touha, žádostivost a milost“ o závislostech: projevuje se v nich naše nepokojné srdce hledající Boha, absolutno, štěstí, dokonalost – často nevědomky. Alkoholik, jakkoliv „pod obraz“, je ale stále Boží dítě, po němž touží nebeský Otec. „I v sebekalnější tváři čeká světlo, aby vyšlehlo,“ napsal spisovatel Franz Werfel.
Před několika lety jsem se seznámila se životním příběhem ctihodného Matta Talbota (1856–1925), neoficiálního patrona alkoholiků. Byl to Ir, dělník, který s prominutím chlastal. Byl už od dospívání po mnoho let těžce závislý. Až po dopadu na své osobní dno složil slib abstinence a vydržel v něm do konce života. Napsal: „Přestat pít je tak těžké jako vrátit se po smrti do života. Ale obojí je možné (…) jen musíme být závislí na Bohu.“ A to, co dělal, by mohlo vejít do učebnic: pracoval s motivací a převzetím plné odpovědnosti. Jako důležitou viděl podporu blízkého člověka a společenství a změnu prostředí i náplně času. Žil svatě, ale nebyl nějaká „kostelní myš“. Velmi si ho vážili papežové Pavel VI. a Jan
Pavel II. a oba ho chtěli za patrona závislých, až bude blahoslavený. Momentálně je ctihodným a v kanonizačním procesu se čeká na zázrak na jeho přímluvu.
Matt Talbot mě zaujal a původně jsem chtěla napsat jeho životopis, ale arcibiskup Jan Graubner řekl, že lepší bude novéna. Jenže psát nejde na povel. Třikrát jsem se o to pokoušela a vzdala, nešlo mi to. Až při modlitbě mě napadlo téma uchopit jako modlitební putování s Mattem. Už během psaní mi pak přišel finanční dar právě na tuto knihu od anonymního dárce. Dřív než jsem peníze na vydání sama začala shánět.
Není to odborné pojednání o alkoholismu, ani návod na léčení nebo modlitba za osvobození od démona alkoholismu. Čtenář zde ale nalezne i základ odborných vědomostí nutných k porozumění a pochopení. Je to modlitební putování na 40 dní s rozjímáním z Písma a s motivy ze života ctihodného Matta i odjinud. Každý den má své čtení, otázky k přemýšlení či zpytování, přímluvnou modlitbu. K tomuto putování patří i další doporučené části jako solidární abstinence od alkoholu, nějaký jiný půst, pouť na začátku nebo konci, slavení mše svaté atd. Cestu však lze i zkrátit, proměnit (stejně tak denní modlitby) nebo ji celou opakovat. Putovat můžeme za konkrétní osobu či skupinu – třeba za pijící táty rodin. Modlíme se za ně a stavíme se také zástupně za ně před Boha.
Cíl knížky je vlastně trojí. Za prvé přímluvná modlitba a duchovní boj se zlem alkoholismu. Za druhé duchovní a částečně i psychologická pomoc blízkým pijících. A za třetí pro všechny čtenáře nabízí podnět k pohledu na alkohol a alkoholismus z duchovního hlediska a k zamyšlení nad vlastním vztahem k němu i k pijícím bližním.
Knížku věnuji otci i všem ostatním zajatcům alkoholu a jejich blízkým. Zažila jsem na vlastní kůži být blízkým alkoholika. Otec pil a svou bitvu s alkoholem prohrál. Psala jsem ji tedy s účastenstvím a soucitem.
Tohle nám v Centru pro rodinu olomouckého arcibiskupství připadlo výstižné, i když to vyvolává asociace s poplety Patem a Matem. Ctihodný Matt dal mat své závislosti a my se modlitbou můžeme zapojit do tohoto boje za alkoholiky a jejich blízké. I oni totiž zápasí s mnohým v sobě, mohou dát mat sebelítosti, neplodným výčitkám, hořkosti, falešné podpoře závislého. To stojí opravdu hodně sil a je to velmi těžká šachová partie, což se někomu, kdo stojí mimo, ani tak nezdá. Je jim třeba odborné, lidské i duchovní pomoci. A pomoci rádce – Ducha Svatého.
Mimochodem, ještě před vydáním knížky, šla touto modlitební cestou i se solidární abstinencí jedna mladá žena za konkrétního pijícího kněze. Mám už i reakce putujících blízkých o pokoji v srdci. Bohu díky.