Čtyři sourozenci na "cyrilometodějské" devítiletce
Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Václav Štaud
V brněnské čtvrti Židenice se každé ráno houfuje skupina asi 20 dětí, aby vyrazily do školy na opačném konci města. Těch človíčků je plná tramvaj, jsou veselí, někdy i hluční, ale vždycky slušní. Ti starší dávají pozor na prvňáčka Martina Hampla a na další malé kamarády, slíbili to jejich rodičům. Ne každý zde má totiž tři sourozence jako nejstarší z nich, deváťák Michael. Kobzovi na Cyrilometodějské církevní základní škole tvoří kvarteto.„Do církevní školy na druhém konci města jsem chtěl začít chodit doopravdy já sám, ne kvůli rodičům,“ říká nejstarší Michael a hned vysvětluje proč: „Chodila tam polovina kamarádů – židenických ministrantů. Moc školu chválili a měli pravdu, je dobrá. A když se budu za pár měsíců hlásit na střední školu, chtěl bych zase církevní. Vybral jsem si studium na zdravotnickém lyceu,“ prozrazuje Michael Kobza svůj životní zájem.
Slavíme církevní svátky
Jeho sestra Veronika se právě stala šesťačkou. „Náš třídní pan učitel se jmenuje Michal Kříž a učí angličtinu. Řekl nám nazdar a pak hned začal anglicky, jestli mu budeme rozumět. Moc slavné to nebylo, tak se zase rychle vrátil k češtině. A co se mi líbí na škole? Že často slavíme církevní svátky. To jdeme na mši svatou a pak už se neučíme, vždy nám připraví nějaký zajímavý program,“ sype Veronika Kobzová jedním dechem. Malý Štěpán chodí do třetí třídy a z celé školy má nejraději družinu. Tam je prý krásných hraček! „Stavíme si veliké domečky z kostek a taky často vyrábíme maminkám dárky. Bezvadná je sestra Markéta a taky paní Judasová,“ vykládá rodinný benjamínek, těsně před tím, než se začíná stydět a víc prozradit nechce. „Na druhém stupni už družina není,“ hlásí se o slovo čtvrtý sourozenec, Vítek, žák osmé B. „Místo družiny máme školní klub. Tam se učíme složitější techniky a počítačové programy, je to zajímavé,“ říká Vítek a pak už hovoří jen o své třídní učitelce Editě Navrátilové.
„Sestra v akci“
Tahle řádová sestra si prý nezadá s filmovou „sestrou v akci“. Učí češtinu a angličtinu, ale lepší je prý s ní běhat po horách. „Žádnou zábavu nepokazí a není jí hloupé si s námi zahrát třeba i fotbal,“ chválí Vítek svoji učitelku. A ostatní sourozenci nadšeně přikyvují, že je „fakt bezva“.
„Jen mě mrzí, že když s ní někdy jdeme Brnem, slyšíme mnoho hloupých připomínek našeho okolí,“ dodává ještě Vítek. „Třeba jestli jsme dementi nebo z děcáku. A na sestru Editu padají občas i hodně drsné vtipy. Někdy mám chuť se poprat. Tatínek potom doma říká, že to je ještě starý smrad po bolševikovi. Ale že to čas určitě jednou vyvětrá,“ uculuje se Vítek Kobza.
Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
