Co se v mládí naučíš...
Vydání: 2008/14 Jak prožít stáří aktivně, 1.4.2008
Člověku je vlastní být aktivní, činný, účastný společenského života. Aktivita je životu přirozená a bývá zachována i u mnohých tělesně postižených, bez ohledu na věk. Stáří není nemoc.Co může věk ovlivnit, jsou třeba vlastnosti. Lze říci, že stárnutím se zvýrazňují charakteristické rysy osobnosti. Například spořivost, která byla hodnocena ve vztahu k zabezpečení rodiny pozitivně, se může ve stáří rozkrýt jako lakomství. Snaha být vždy napřed, vše organizovat se může proměnit tak, že se prezentuje jako touha být za každou cenu středem pozornosti. Samozřejmě i dobré vlastnosti se mohou stářím dostat do popředí. Obětavost, snášenlivost, umění žít i s bolestí nebo v nesnázích, aniž by to odnášel druhý. Pak se jedná o člověka starého věkem, ale mladého duchem – štědrého v rozdávání dobrého slova, obětavého a nenáročného. Život je nutno přijímat celý v pokoře, protože je darem. Pokora vylučuje tvrdé srdce a omezuje sobectví. Umožňuje, aby člověk dozrával k moudrosti.
Jeden z problémů současné společnosti je ageismus, který znamená používání věku jako prostředku diskriminace. Jakéhokoliv věku. Nadměrná a nepřirozená snaha činit z nějakého věkového období přednost a mocenský prostředek vede k negativním jevům ve společnosti. Například starší člověk může mít mnoho kvalit a jeho aktivita může spočívat v tom, že je předává mladým. Předává poklady, které nashromáždil. Jestliže se člověk v mládí nenaučil dávat a přijímat dobré i zlé, je pro něj těžké to realizovat ve stáří.
Velký význam v dozrávání člověka má jeho okolí, tedy jeho rodina. Péče o nemocné v rodině, o malé, staré a handicapované lidi je něco, co se nedá naučit ze dne na den. Mělo by to být přirozenou součástí života. Člověk to musí zažít nejdříve v rodině, kde vyrůstá, aby byl schopen tyto služby poskytnout v rodině, kterou založí. Jinak bude u dveří domovů důchodců stále plno a za nimi mnoho stesků.
ZRALÝ ČLOVĚK JE MOUDRÝ
Mnoho starších lidí se bojí svého vlastního stárnutí. Někdy vlivem reklamy nebo bezprostředního okolí, kde vidí negativní dopad stárnutí. Babičky se pak pod vlivem módních návrhářů a mediálních rad snaží vypadat stále mladě a zachycovat módní trendy. Pak potkáváme sexystařenky nebo dovádivé kmety – tedy lidi, kteří si nepřipustí reálný stav svého věku, a tak nemohou nalézt jeho výhody.
Pokud člověk odejde do důchodu, může svůj čas vyplnit samozřejmě po svém – je to jeho svobodná volba. Může také nadále zůstat v pracovním procesu. Často je totiž nutné, aby prarodiče chodili dál do zaměstnání, protože finanční situace v rodině jim neumožňuje zůstat doma. Doplňují třeba rozpočet mladé domácnosti, která zůstala bez otce nebo je v krizi a potřebuje stále pomoc. Je jenom třeba probrat priority, zamyslet se nad situací. Pomocníkem by měla být častá revize hodnotové orientace a sledování smyslu vlastního konání. Mládí ani stáří není něco, co by mohl člověk apriori ovlivnit. Reklama, kosmetika, liposukce nejsou řešením. Je-li něco přirozené, člověk to může měnit jen násilím – a to bývá vždy debakl, protože samotný fakt stejně nezmění.
Motivací k činnosti je vnitřní stav člověka, jeho nasměrování. Velmi záleží na tom, jak člověk sám sebe přijímá – zda se snaží vtěsnat do představ, které zrovna ovládají jeho okolí, nebo zda má dosti sil žít po svém. Zralý člověk je moudrý a může pro druhé vykonat mnoho dobrého. Sepnuté ruce k prosbě motivované láskou jsou pro život nezbytné.
Irena Lesná, psycholožka
Sdílet článek na:
