Vydání: 2006/35 Začíná škola!, 29.8.2006, Autor: Jiří Macháně

Do lavic sto dvaceti církevních škol a školských zařízení se usadí na začátku nového školního roku stovky žáků, učňů a studentů. Jak úspěšné jsou církevní školy v porovnání s veřejnými a soukromými školami? Čím jsou jiné? Proč by měli křesťané vybírat právě školy, které otevřelo na 35 zřizovatelů z několika církví? A zajistí taková škola ve svém vzdělávacím programu i náboženskou výchovu?

Obecně se v žebříčcích úspěšnosti, srovnávacích testech a porovnávacích studiích umisťují církevní školy spíše na předních místech mezi ostatními. „Týká se to i soutěží jednotlivých žáků na různých olympiádách,“ uvádí expert na církevní školství Daniel Kuchyňka. Podle něj nelze říci, že by školy zřízené církvemi byly vyloženě lepší nebo horší než ostatní. Jejich kvalita je však podle jeho slov dána spíš kvalitními křesťanskými učiteli. „Těch není v našem státě mnoho, ale stále je jich víc, než by mohly církevní školy pojmout,“ domnívá se Daniel Kuchyňka.

ŠKOLNÍ KAPLANI CHYBÍ
Před třemi lety vydala ČBK etický kodex křesťanského učitele. Křesťanští učitelé by podle něj měli rozvíjet svou odbornost, vztah k mládeži, ale mělo by se jim dostávat pravidelné křesťanské formace, dokonce i teologického vzdělání. O tuto oblast by měli pečovat školní kaplani. A těch je podle zkušeností rodičů i odborníků stále málo. „Měli by mít nějakou zkušenost a měli by být lidsky zralí, jenže kde je brát,“ posteskla si Marie Zimmermannová, vedoucí katechetického střediska královéhradeckého biskupství a zároveň matka, která přihlásila své děti na církevní školy. To, že kněží v církevním školství chybí, přiznává i Daniel Kuchyňka. „Církevní školy se liší tou složkou výchovy, v níž kromě vzdělávání ve vědách vychovávají pro život,“ doplňuje. Odlišnost dobré církevní školy od jiných typů škol se podle jeho slov ukazuje už při příchodu do školy atmosférou, chováním žáků i pedagogů a i takovými detaily jako je výzdoba. „Nejdůležitější zde není výchova k asertivitě a dravosti, ale k pomoci slabším a poctivé práci,“ zdůrazňuje Kuchyňka.

BISKUPOVÉ MAJÍ ZAKLÁDAT CÍRKEVNÍ ŠKOLY
Katoličtí biskupové mají dokonce povinnost církevní školy v potřebném množství zakládat. Tyto školy by totiž měly být nejen pro křesťanskou mládež zárukou křesťanské výchovy, která by měla doplňovat výchovu v rodině a ve farnosti. Jenže výuka náboženství bývá namnoze problematická také proto, že někdy i více než polovina žáků či studentů je z nevěřících rodin. „Na základních školách bývá povinná výuka náboženství problém a často se nerozlišuje mezi výukou náboženství a evangelizací,“ upozorňuje Marie Zimmermannová. Podle ní je nešťastné nevěřící děti katechizovat bez toho, aniž by předtím vůbec poznaly evangelium a církev. „To se moc nerozlišuje, spíš převládá strach, aby se něco nezanedbalo, a snaha předat co nejvíce, aby v dětech něco zůstalo,“ konstatuje Marie Zimmermannová. Na církevních středních školách si studenti obvykle volí mezi náboženstvím a religionistikou, o níž je podstatně vyšší zájem. „To vypovídá o nechuti zabývat se náboženstvím a možná i o strachu být katechizován,“ konstatuje vedoucí královéhradeckého katechetického centra Zimmermannová.
Posledních šestnáct let novodobého církevního školství ukázalo, že tato zařízení jsou společností respektována a mnohdy je lidé také vyhledávají. „Každý, kdo církevní školou prošel, má bez ohledu na víru přinejmenším pojem o křesťanství a církvi. Absolventi pak těžko přijmou tvrzení o překonanosti církve, nepotřebnosti náboženství nebo jedinečnosti materialismu,“ je přesvědčený Daniel Kuchyňka. V tomto směru dělají církevní školy mnoho práce. A míra úspěšnosti v této oblasti je neměřitelná.