Církevní škole nechybí duchovní rozměr
Vydání: 2004/28 Cyrilometodějské dvojčíslo, 1.9.2004, Autor: Šimon Dohnal
Sestry voršilky oslaví dvojí výročíDne 6. července začíná sestrám voršilkám jubilejní rok: letos uplynulo 300 let od vysvěcení kostela sv. Voršily na pražské Národní třídě a příští rok 9. listopadu oslaví sestry 350 let své přítomnosti v Praze. Voršilky (kterých je dnes v Česku 38) se po roce 1989 vrátily ke své tradiční školské a vychovatelské činnosti. V hlavním městě spravují církevní mateřskou a základní školu, komunita sester v Kutné Hoře vede gymnázium. Základní školu vedou též sestry v Olomouci. Pražská základní škola je příkladem, že o církevní školy je velký zájem, přičemž poptávka je často větší než nabídka.
Základní škola sester voršilek funguje v Praze od roku 1990. Tehdy se voršilky po letech strávených prací v továrnách či v léčebnách, kde pečovaly o postižené děti, postupně vracely k obnovování řádového života. „Žákům chceme dát dobrou křesťanskou formaci a utvářet jejich hodnotovou orientaci,“ říká o cílech církevní školy sestra Kateřina. Voršilky se podle ní snaží ve škole prosazovat též zásady tzv. mericiánské pedagogiky, podle níž mají být všechny vztahy mezi žáky, učiteli a rodiči prolnuté přátelským ovzduším a spoluprací.
CELISTVÝ POHLED NA ŽIVOT
„Škola je zaměřená na rozšířenou výuku jazyků,“ říká ředitelka školy Jana Nováková. Podle ní je však dnes škola schopná integrovat i děti, které vyžadují z různých důvodů speciální přístup. „V současné době máme takto integrovaných 24 dětí a též dvě děti, které mají asistenta,“ říká ředitelka. Jako ostatní školy poskytuje i ta u voršilek základní vzdělání, nabízí zájmové aktivity pro volný čas, školní družinu...
A jak se projevuje ve škole křesťanské zaměření? „Nabízíme vnímání života a člověka v jeho celistvosti, tedy jak v oblasti přirozené, tak i v oblasti duchovní,“ vysvětluje ředitelka Nováková. Podle ní je součástí výchovného působení též osobní příklad, který má uvádět děti do duchovního života, jehož projevem je víra v Boha, láska, vnitřní klid a mír.
Co křesťanská přítomnost ve škole konkrétně znamená? „Každé úterý máme společnou mši. Účast na ní je dobrovolná,“ říká ředitelka. Naopak povinná je výuka náboženství, která je na druhém stupni též klasifikovaná. V tomto ohledu se tato škola odlišuje i od jiných církevních zařízení: ne všude je totiž výuka náboženství povinná. Jednou či dvakrát do roka prožije třída dopoledne duchovní obnovy, působí zde schola, biblický kroužek, kroužek pro ministranty...
NA VŠECHNY SE NEDOSTANE
Život školy každoročně doprovází jeden jev, který je kuriózní jen na první pohled. Při zápisu prvňáčků do školy není značná část dětí přijata. Největší „převis“ byl prý v loňském roce, kdy se do školy hlásilo kolem sta dětí, ale přijata mohla být jen polovina. Situace, kdy se na školu hlásí víc dětí, než je možné přijmout, je známá i na jiných církevních školách v republice. Přítomnost církve ve školství má evidentně ještě své rezervy - a to nejen v hlavním městě.
Sestry voršilky usilují o přátelské ovzduší ve škole
Sdílet článek na:Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
