Církev zrozená na české půdě

Vydání: 2020/2 Koledují ve vlaku i v divadle, 7.1.2020, Autor: Jaroslav Šebek

Příloha: Perspektivy 2

Konec strašlivé války v roce 1918 přinesl obyvatelům našich zemí nejen samostatný stát, ale i církevní rozkol. A přesně před 100 lety 8. ledna 1920 vznikla Církev československá.


První biskupové Církve československé: Gustav Adolf Procházka, Karel Farský, Josef Rostislav Stejskal a František Stibor. Snímek Ústřední archiv a muzeum CČSH

Příběh vztahu mezi katolickou církví a československým státem nezačal pod šťastnou hvězdou a byl ve znamení velkých konfliktů. Ty se přelily i do vnitřní krize a do napětí mezi konzervativní a reformní částí kněžstva. Na velké náboženské změny v Čechách však bylo zaděláno delší dobu.

Požadavek zásadních reforem

Probuzení činnosti reformního duchovenstva nastává na sklonku první světové války, kdy se jeho zástupci v září 1918 obrátili na pražského arcibiskupa Paula de Huyna s žádostí o obnovu činnosti Jednoty katolického duchovenstva, zakázané episkopátem v roce 1907 v důsledku tažení papeže Pia X. proti církevnímu modernismu. Tato reformní iniciativa se stala centrem obrodných snah a současně kritických hlasů vůči stávající podobě katolické církve. Její aktivity byly zpočátku neseny osobnostmi, které se s nadšením angažovaly již v modernizačním hnutí přelomu století. Patřili k nim třeba Jindřich Šimon Baar, Xaver Dvořák či František Kroiher.

Na jaře 1919 vypracovali její radikálně naladění členové memorandum navrhující provedení zásadních reforem církevních struktur. V nich byly zahrnuty mimo jiné požadavky demokratizace církevní organizace, předpokládající svobodnou volbu biskupů, zavedení češtiny do bohoslužeb, zdobrovolnění celibátu, liberalizaci klášterních řádů a reformu bohosloveckého studia. Byla to snaha o demokratizaci církevního života a pokus o oslabení pozice vysoké hierarchie ve prospěch nižších článků. Velká část vůdčích osobností reformního proudu se také hlásila k myšlenkám moderní obrody církevního života a zohlednění dynamických změn v okolním světě. V Čechách to byl zejména okruh kolem duchovního Karla Farského a na Moravě byl hnacím motorem kněz olomoucké arcidiecéze Matěj Pavlík, který se zapojil do aktivit Katolické moderny už jako bohoslovec na počátku 20. století.

Obsazení svatovojtěšského stolce

V tehdejších diskusích reformní kněží poukazovali ve shodě s národně-liberálním diskursem na negativní vliv papežství na české dějiny. Papežští diplomaté zase ve zprávách do Říma v prvních měsících roku 1919 hovořili o reformistech jako o „ničitelích církevní disciplíny a o šarlatánech, kteří terorizují dobré kněze“. Přesto se v létě vypravila skupina nespokojených kněží do Říma. Papež Benedikt XV. byl sice ochoten české delegaci ustoupit v otázce používání národního liturgického jazyka, i když kurie vyjadřovala obavy, aby se požadavky na posílení mateřské řeči v bohoslužbě nerozšířily i v jiných zemích (např. v Belgii či mezi katolickými Slovany). Jasně ovšem pontifik odmítl požadavek na zdobrovolnění celibátu. Proto v papežských kruzích zesílila potřeba vyřešit situaci rychlým obsazením uprázdněného svatovojtěšského stolce. Velkou podporu Svatý stolec vyjadřoval například Karlu Kašparovi, který se později pražským arcibiskupem skutečně stal, ale dřívější volba padla na Františka Kordače. Ten splňoval i představu „nového člověka“ sociálním původem i velkým odborným rozhledem, stejně jako národní nekonfliktností. V komunikaci byl spíše rigidní a neústupný, což v danou chvíli radikály přesvědčilo o nemožnosti dosažení dohody. Reformní kněží hovořili o návratu do středověku.

Po Kordačově jmenování se diferenciace uvnitř českého kléru ještě více prohloubila a část obnovené Jednoty se radikalizovala. Z nespokojených kněží vzniklo tzv. Ohnisko, jehož členové směřovali ke schizmatu. Ve své frustraci dospěli ke stanovisku, že katolická církev se nedá dále reformovat a jedinou možností je opustit dosavadní strukturu a založit zcela novou.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

JAROSLAV ŠEBEK. Autor je historik

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 39 22. – 28. září 2020

Křesťanské symboly v politice

Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.

celý článek


Libanon: zachováváme si naději

Osm týdnů po masivním výbuchu, který zdemoloval libanonskou metropoli Bejrút a připravil statisíce lidí o přístřeší, do země stále míří mezinárodní pomoc. Místní…

celý článek


Přinuceni k útěku jako Ježíš

V naší době se miliony rodin nacházejí v bezútěšné situaci podobné té, jakou zakoušela Svatá rodina na útěku do Egypta. Upozorňuje na to papež František ve svém poselství…

celý článek


Katolický týdeník mění distributora novin

KT bude od příštího vydání do schránek čtenářů doručovat prostřednictvím své sítě společnost PNS - nikoliv Česká pošta, jak tomu bylo dosud. Správa předplatitelského…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay