Církev zrozená na české půdě

Vydání: 2020/2 Koledují ve vlaku i v divadle, 7.1.2020, Autor: Jaroslav Šebek

Příloha: Perspektivy 2

Konec strašlivé války v roce 1918 přinesl obyvatelům našich zemí nejen samostatný stát, ale i církevní rozkol. A přesně před 100 lety 8. ledna 1920 vznikla Církev československá.


První biskupové Církve československé: Gustav Adolf Procházka, Karel Farský, Josef Rostislav Stejskal a František Stibor. Snímek Ústřední archiv a muzeum CČSH

Příběh vztahu mezi katolickou církví a československým státem nezačal pod šťastnou hvězdou a byl ve znamení velkých konfliktů. Ty se přelily i do vnitřní krize a do napětí mezi konzervativní a reformní částí kněžstva. Na velké náboženské změny v Čechách však bylo zaděláno delší dobu.

Požadavek zásadních reforem

Probuzení činnosti reformního duchovenstva nastává na sklonku první světové války, kdy se jeho zástupci v září 1918 obrátili na pražského arcibiskupa Paula de Huyna s žádostí o obnovu činnosti Jednoty katolického duchovenstva, zakázané episkopátem v roce 1907 v důsledku tažení papeže Pia X. proti církevnímu modernismu. Tato reformní iniciativa se stala centrem obrodných snah a současně kritických hlasů vůči stávající podobě katolické církve. Její aktivity byly zpočátku neseny osobnostmi, které se s nadšením angažovaly již v modernizačním hnutí přelomu století. Patřili k nim třeba Jindřich Šimon Baar, Xaver Dvořák či František Kroiher.

Na jaře 1919 vypracovali její radikálně naladění členové memorandum navrhující provedení zásadních reforem církevních struktur. V nich byly zahrnuty mimo jiné požadavky demokratizace církevní organizace, předpokládající svobodnou volbu biskupů, zavedení češtiny do bohoslužeb, zdobrovolnění celibátu, liberalizaci klášterních řádů a reformu bohosloveckého studia. Byla to snaha o demokratizaci církevního života a pokus o oslabení pozice vysoké hierarchie ve prospěch nižších článků. Velká část vůdčích osobností reformního proudu se také hlásila k myšlenkám moderní obrody církevního života a zohlednění dynamických změn v okolním světě. V Čechách to byl zejména okruh kolem duchovního Karla Farského a na Moravě byl hnacím motorem kněz olomoucké arcidiecéze Matěj Pavlík, který se zapojil do aktivit Katolické moderny už jako bohoslovec na počátku 20. století.

Obsazení svatovojtěšského stolce

V tehdejších diskusích reformní kněží poukazovali ve shodě s národně-liberálním diskursem na negativní vliv papežství na české dějiny. Papežští diplomaté zase ve zprávách do Říma v prvních měsících roku 1919 hovořili o reformistech jako o „ničitelích církevní disciplíny a o šarlatánech, kteří terorizují dobré kněze“. Přesto se v létě vypravila skupina nespokojených kněží do Říma. Papež Benedikt XV. byl sice ochoten české delegaci ustoupit v otázce používání národního liturgického jazyka, i když kurie vyjadřovala obavy, aby se požadavky na posílení mateřské řeči v bohoslužbě nerozšířily i v jiných zemích (např. v Belgii či mezi katolickými Slovany). Jasně ovšem pontifik odmítl požadavek na zdobrovolnění celibátu. Proto v papežských kruzích zesílila potřeba vyřešit situaci rychlým obsazením uprázdněného svatovojtěšského stolce. Velkou podporu Svatý stolec vyjadřoval například Karlu Kašparovi, který se později pražským arcibiskupem skutečně stal, ale dřívější volba padla na Františka Kordače. Ten splňoval i představu „nového člověka“ sociálním původem i velkým odborným rozhledem, stejně jako národní nekonfliktností. V komunikaci byl spíše rigidní a neústupný, což v danou chvíli radikály přesvědčilo o nemožnosti dosažení dohody. Reformní kněží hovořili o návratu do středověku.

Po Kordačově jmenování se diferenciace uvnitř českého kléru ještě více prohloubila a část obnovené Jednoty se radikalizovala. Z nespokojených kněží vzniklo tzv. Ohnisko, jehož členové směřovali ke schizmatu. Ve své frustraci dospěli ke stanovisku, že katolická církev se nedá dále reformovat a jedinou možností je opustit dosavadní strukturu a založit zcela novou.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

JAROSLAV ŠEBEK. Autor je historik

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay