26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Čím žijí současní řeholníci a řeholnice

29. 1. 2013

|
Tisk
|

Výchova a vzdělání – jeden z úkolů řeholních společenství. Ilustrační snímek archiv Milosrdných sester sv. Kříže

Vydání: 2013/5 Doufáme, že bude prezidentem všech, 29.1.2013, Autor: Václav Štaud

Téma: Zasvěcený život

Co bude církev s tím navráceným majetkem dělat? Bude si s ním vědět rady? Nesedne na lep podvodníkům? Umí vůbec hospodařit? Tyto a podobné otázky padaly nedávno v souvislosti se schvalováním zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi. Jsou takové obavy oprávněné? Samozřejmě všechno ukáže čas, ale přesto zde nestojíme na zelené louce. Existují přece řády a kongregace, které už dnes s nemalým majetkem hospodaří, a stačí se jen rozhlédnout nebo pro inspiraci kouknout přes plot k nejbližším sousedům, jak to tam dělají. My jsme v dnešním tématu nahlédli do několika klášterů, které mají se správou majetku zkušenosti – nejen současné, ale opravdu letité. A protože se blíží Hromnice, svátek zasvěceného života, zamyslíme se s břevnovským převorem i nad hlavním spojujícím prvkem veškerého řeholního života.

Před většinou společenství zasvěceného života stojí nový cíl: naučit se hospodařit s navráceným majetkem, a zároveň neupozadit svou spiritualitu. Hovoříme o tom s převorem benediktinského arciopatství na pražském Břevnově P. Prokopem Siostrzonkem OSB.

Co spojuje spiritualitu všech řádů, kongregací a institutů?

Řeholníci a řeholnice mají společný úkol hledat Boha. A žádný se při tom neobejde bez modlitby. Významné místo v řeholním životě má i práce a právě tady můžeme hledat rozlišnosti. Když řádová pravidla kladou na práci větší důraz, jde o apoštolát činný, jinde má zase absolutní přednost modlitba. Takovým řádům, které se současně uzavírají většině podnětů světa, říkáme kontemplativní. Modlitby a práce někde převažují ve společné podobě, jinde lze i v řádu pracovat na Boží roli individuálně. Ale zásady chudoby, čistoty a poslušnosti jsou všem řeholníkům a řeholnicím společné.

Jaký je princip organizace jednotlivých řeholí?

To souvisí s dobou a konkrétním smyslem jejich vzniku. Nejdříve, například u nás benediktinů, se kladl důraz na jednotlivá společenství, na kláštery, které jsou až dosud samostatnou jednotkou a podléhají celosvětovému vedení. U mladších řádů a kongregací se už struktura rozvětvovala způsobem provinciálním, každé společenství bývá součástí většího celku, který pracuje na stejném díle. Některé malé kongregace a instituty pak mohou existovat samostatně pod pravomocí místního biskupa.

Přejděme k zabezpečení řádových komunit. Například břevnovští benediktini dokázali za dvacet let hodně pokročit v opravách zdevastovaného areálu. Kdo to dosud platil?

Hodně zhruba bych výdaje rozdělil na třetiny. Jednu z nich uhradily veřejné rozpočty státu, města Prahy a zejména její místní části Praha 6. Tady se jednalo převážně o investice do kulturních hodnot, do tváře kláštera jako vzácné a obdivované památky. Druhou třetinu potřebných peněz nám nezištně poslali naši řádoví bratři ze zahraničí. Pomohli nám hlavně se zařízením klauzury, abychom mohli také slušně bydlet. A na poslední třetinu výdajů, například na revitalizaci zahrad, jsme si museli vydělat vlastní činností, to znamená pronájmy a spoluprací s jinými dobrými hospodáři.

Ještě před majetkovým narovnáním jste ukázali, že hospodařit umíte…

Naše hospodaření dosud nemohlo být výdělečné. Ale pokládám za důležité, že si už sami dokážeme z větší části vydělat na provoz tak ohromného areálu. Že se mohou v prelatuře kláštera konat různé nekomerční společenské a kulturní akce, koncerty, aktivity základních, středních či uměleckých škol, všechno za symbolický peníz, který často neuhradí ani energie a úklid. Klášter jsme otevřeli veřejnosti, o prohlídky je zájem. Také v tomto případě jde víc o službu než o velký finanční přínos. Podobné je to u zpřístupněných zahrad, jež je třeba po celý rok udržovat.

Kolik lidí se na té práci podílí?

O to, aby mohl být celý areál oblíbeným a také důstojným rekreačním místem, už pečuje téměř desítka našich pomocníků. Rádi bychom přinesli nabídku zaměstnání mnohem více lidem, plány jsou slibné. Jejich realizace však nyní závisí na realitě navracení majetku.

Které aktivity nyní na Břevnově nejvíc potřebují prostředky z restituovaného majetku?

Ještě není ani zdaleka vše opravené a na tak velkém objektu práce nekončí vlastně nikdy. Opravu například vyžadují celé hektary starých krovů. Máme zájem i na využití dalších částí kláštera včetně budovy barokní sýpky. Z oranžerie se už stala galerie moderního umění. Přitom se její provozování bez dotace nezaplatí, umění nevydělává. Dále musíme myslet na chudé kolem nás, krmit bezdomovce. Budou-li příjmy, pro řeholi to znamená být příkladem dobročinnosti. Včetně mezinárodní pomoci. Ještě nedávno bratři v cizině pomáhali nám, nyní na naši pomoc čeká například Ukrajina…

Na bedrech nesete odpovědnost také za broumovský klášter, který je stále ve velmi špatném stavu.

Tam musíme bedlivě uvážit, co je třeba podpořit přednostně. Aby klášter žil a byl užitečný i pro okolní svět. O mrtvé budovy nestojíme. V Broumově by mělo s podporou evropských unijních zdrojů vzniknout kulturní a vzdělávací centrum. Jako místo setkávání, soustředění například různých hudebních těles a sborů může klášter přinést kulturní oživení, stejně jako pracovní místa pro zájemce z celého regionu. Na přípravě a realizaci projektu oživení kláštera se podílí Agentura pro rozvoj Broumovska, lidé, kteří dobře znají místní podmínky. Vážím si jejich práce.

Množství navrácených prostředků tedy ovlivní vývoj celého Broumovska?

Ano, mnoho se bude odvíjet od toho, jakým způsobem se podaří jednotlivé části našeho historického majetku přebrat. Jsme připraveni rozběhnout mnoho aktivit ve prospěch nejen řádu, ale i obyvatel v širokém okolí Broumova. Rád bych ale připomněl, že navrácené lesy nemají nic společného s pohádkou „Oslíčku, otřes se!“ Jsou zčásti vydrancované a bude třeba do nich nejdříve investovat, aby mohly jednou potřebné prostředky vracet. Ani u orné půdy nelze čekat výsledky ze dne na den. Čeká nás kus důležité práce, kterou v mnoha případech zhodnotí až příští generace.

Vývoj ale směřuje k dobrému cíli, ne?

Už téměř dva roky se mě novináři neptají na nic jiného než na hektary polí a lesů. Až jsem začal cítit nebezpečí, že bychom se mohli stát pouhými správci majetku. Proto jsem vděčný za signál, který nyní vyslalo několik ženských klášterů. Vytvořily modlitební společenství prosící za dobrou správu církevního majetku. Modlí se, abychom dokázali dobře hospodařit a zároveň tento úkol nenadřazovat původní identitě a smyslu existence daného řádu. Vždyť i nám Pán Ježíš říká: „Hledejte nejdříve Boží království!“ Prosím proto veřejnost, aby se k modlitbám sester připojila.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou