Čtenář obvykle v řádcích, které čte, hledá napětí. Misionáři, i když prožívají lecjaký napínavý okamžik zcela automaticky, si ale většinou přejí, aby potkávali domorodce, kteří chápou, proč mezi nimi žijí. Jedním z takových je čtyřicátník Gervas, který v AA misijní stanici pracuje jako hlídač.

 

 

Dům pro rodinu hlídače misijní stanice byl postaven na náklady MBU.

 

Je to jednoduchý, nenápadný, tichý a spolehlivý chlapík. Pozorujeme, že je dlouhodobě věrný ideálům a stylu naší misijní pomoci. Nic si pro sebe nenárokuje a velmi dobře si uvědomuje, co pro něho a jeho rodinu znamená jistota zaměstnání. Rodinu založil dávno před naším příchodem do Kamsamba, nyní je otcem osmi dětí, sedmi kluků a jediné dcery – malé Marie. Téměř bez prostředků si postavil skromnou chatrč z větví a bláta, na víc zkrátka nebylo. Chatrč pochopitelně brzo nestačila potřebám jeho rozrůstající se rodiny.

 

Když jsme mu později, podobně jako několika jiným v rámci našich rozvojových aktivit, nabídli finanční asistenci, Gervas byl štěstím a vděčností bez sebe. Okamžitě se aktivně chopil nabídky, sehnal si potřebný počet vypálených cihel, objednal si a nechal dovézt dřevo, písek a vodu. Stavbu jsme mu předem nakreslili, aby věděl, kolik oken s mřížemi a okenicemi a také dveří se zárubněmi bude potřebovat. Dovezl si vlnitý pozinkovaný plech na střechu, obstaral zedníka i truhláře a začal stavět.

 

Před počátkem období dešťů bylo potřeba dům dokončit. Gervas bojoval o čas a obydlí pro své milované. Jediné, co jsme společně konzultovali, byly ceny, nákresy a výpočty, na něž jeho školní dovednosti nestačily. Jinak nás ale nadchl svým smyslem pro odpovědnost. Je vidět, že se leccos v nedostatečném či nedokončeném vzdělání dá nahradit, když v sobě lidi objeví smysl pro odpovědnost a mají-li to štěstí, že při nich někdo stojí a pomůže jim. Misijní banka ubožáků může díky svým velkorysým dárcům v ČR takovým lidem ve své misijní stanici přinášet naději a radost do jejich životů. Domníváme se, že je to správná cesta probouzení jejich vděčnosti k Bohu i k lidem, kteří na ně nezapomínají. Díky všem, že na tyto domorodce nezapomínáte, přestože máte svých starostí dost.