Zvládnout každodenní nároky, obstát v kolektivu, a ještě si něco zapamatovat není pro děti snadné. S vaší podporou to ale zvládnou. Ilustrační snímek Shutterstock

 

První dny po prázdninách bývají náročné stejně tak pro děti jako pro rodiče. Ti malí se potýkají s ranním vstáváním, náporem práce, kamarádstvími i hádkami. Ti velcí se chytají za hlavu, jak vše zorganizovat a stihnout, a obracejí peněženky naruby. A snadné to nemají ani učitelé. Ti se školou obvykle začínají „přípravným týdnem“ poslední týden v srpnu, kdy se scházejí k poradám a připravují výuku i další aktivity. Paní Anna, maminka dvou školáků, se praxí pedagogů pro letošek inspirovala: „Po zkušenostech z minulých let jsme si tentokrát s manželem oba zařídili v práci volnější poslední srpnový i první zářijový týden, abychom se ještě společně užili a zvykli si zase na město. Zakázali jsme si jiné plány než nutné zařizování kolem našich školáků. A poprvé za pět let jsme tak v klidu obalili všechny sešity, naplánovali a zaplatili kroužky, zapsali se na náboženství, ořezali pastelky a vyházeli staré věci ze šuplíků, aby se tam opět vešlo učení,“ směje se paní Anna.

 

Zárukou klidu je rozumný rodič

 

„Mám skvělého muže, pračku, myčku a prarodiče. Pomáhají mi i vzpomínky na babičku a dědu, a hlavně naše víra,“ přidává se paní Klára. „Samozřejmě nežijeme v Edenu – zatímco v úterý prvního září jsem rozdávala úsměvy na všechny strany, v pátek už mi šli všichni na nervy. Synové, co se po celý srpen budili s větou: ‚Kdy už půjdu do školy?‘, obrátili na: ‚A to tam zase musím?!‘ Nálady se jim střídají jako na houpačce. Svěřují se útržkovitě, a tak se zvolna učíme důvěřovat i učitelům.“

 

Že budou první školní týdny rušnější pro celou rodinu, na to se dá víceméně spolehnout. „V našem regionu není například dobrá prodejna obuvi, a tak se pro přezůvky musíme vypravit až do vzdálenějšího města. Naštěstí oblečení se dá nakoupit u nás, u milých vietnamských prodavačů,“ popisuje Vendula Jarošová, maminka dvou děvčat, která pracuje na základní škole v Heřmanicích u Oder. „Místní rodiny si ale ‚užijí‘ také s vyřizováním dětských průkazek na autobus – musí kvůli nim až do Opavy, a kdo nemá auto, je to autobusem výlet na půl dne.“ Také paní Vendula pořídila některé pomůcky už v létě, a tak se hlavním problémem stalo, že dcera kvůli nemoci zmeškala první školní dny, ačkoliv se do školy tolik těšila. „A trvalý problém je u nás ranní vstávání – o prázdninách máme totiž volnější režim a většinu času jsou děti u babiček, kde mohou vyspávat dle libosti,“ poznamenává paní Vendula.

 

Dostat dítka z postele a vypravit je včas, s tím se potýká nejedna rodina. Obecné doporučení proto zní posílat je dříve spát (pro první stupeň to znamená kolem deváté), dodržet večerní rituál s večeří, koupelí, trochou klidné zábavy a modlitbou a už večer nachystat svačiny, oblečení, o úkolech a pomůckách nemluvě. Vyspané děti jsou klidnější, a podle průzkumů prý mají dokonce lepší výsledky. „Zpoza katedry je také znát, které dítě je zvyklé poslouchat a kolem kterého se doma hopsá,“ navazuje paní Vendula. „Sama jsem někdy narazila na rozpor v tom, jaké požadavky měla škola a co bylo ochotné dělat dítě. Za to však žák nemůže, je to dané výchovou. A potom je třeba, aby si učitel našel k dítku cestu a nebojoval s ním,“ přidává pedagožka.

 

Rozumný rodič je podle jejích zkušeností zárukou, že si chaos prvních zářijových dní, roztěkanost i možné těžkosti postupně „sednou“ – zdravé dítě si na školní provoz po chvíli zvykne. „Větším zádrhelem než žáci bývají někdy spíš úzkostní rodiče,“ směje se pedagožka. K hladkému vývoji patří ještě jeden detail – schopnost šetřit volnočasovými aktivitami. „V rodině nejsou jen děti, koníčky by měli mít i dospělí, což by dítka měla vědět. Rodič nemůže fungovat jen jako řidič, který chodí do práce a z práce a vozí do školy, ze školy, na mažoretky, na klavír a na výtvarku,“ varuje paní Vendula a závěrem připomíná důležitý fakt: i uprostřed nejpilnějších dní by si rodina měla udržet chvilku, kdy bude společně jen tak doma.