Cesta ze závislosti na kultu satana
Vydání: 2009/26 Katolický týdeník slaví..., 24.6.2009
Potřebuji radu s problémem, který se vyskytl v naší rodině, jinak žijící křesťansky a ve vzájemné lásce. Jeden z chlapců, ještě nemá 18 let, začal uctívat satana a tvrdí, že musí, že je toho plný. A veškerý volný čas tráví u počítače nad agresivními hrami. Jak mu můžeme pomoci? M. S., českobudějovická diecéze
Nejdůležitější je nezpřetrhat s chlapcem vztah, neztratit jeho důvěru. V tomto věku už nepomohou zákazy, natož nátlak ve věcech víry. Pokud ovšem tvrdí, že „musí“ satana uctívat, vyjadřuje svou nesvobodu. Na to bych ho možná věcně upozornil, protože většina lidí v tomto věku hledá intenzivně pravý opak – svobodu. Paradoxně i v satanismu, jak mi řekla jedna bývalá satanistka, která spadla do kultu satana právě proto, že chtěla žít „absolutně svobodně a upřímně“. Satanisté jí to slíbili, ovšem za cenu konání zla. Vědomé uctívání satana většinou nezačne z ničeho nic, má někde svoji příčinu. Někdy jde o pouhou zvědavost nebo o součást revolty dospívání, kdy se mladý člověk vymezuje vůči hodnotám svého okolí, především rodičů a kněží. Jindy jde více o vliv party – člověk se přizpůsobuje jejím hodnotám a stylu života, jen aby byl přijat. U satanistů je navíc láska prezentována jako nasládlost a slabošství, zato agrese a konání zla jako síla, pravdivost a odvaha; to samozřejmě mladým mužům velice imponuje. Někdy jejich odmítnutí křesťanství nemusí být až tak nepochopitelné: čím víc se někde žije víra jen jako folklór nebo soubor vnějších zákazů a příkazů, tím snáze je mladý člověk zavrhne jako pokrytecké, nechce s nimi mít nic společného. Přitažlivost satanismu však může být i důsledkem poslouchání satanské hudby, vlastních pokusů se spiritismem, okultismem a magií nebo i počítačových her s touto tematikou. Každý nátlak vyvíjený na syna, aby toho nechal, bude kontraproduktivní – bude ho jen posilovat v jeho revoltě. Ale až nastane čas, že to bude chtít řešit, bude důležité vyhledat pomoc kněze, který se s ním pomodlí za osvobození od této závislosti na zlu, popř. za zrušení důsledků symbolických gest či praktik, jimiž se zlému otevřel… Musel tento temný svět do sebe něčím vpustit, pokud dnes ovládá jeho život. Ovšem vlastní důvod, proč jej zlo a agrese vůbec tolik přitahovalo, může být zase spíše pole pro vhodnou psychoterapii; často bývá v kořenech něčím nalomené sebevědomí, pocit osamělosti či nepřijetí v rodině nebo od vrstevníků, nějaká zraněnost, kvůli níž se člověk zatvrdil – v touze být už nezranitelným. Vy sama mu můžete pomoci jednak přímluvnou modlitbou, jednak bezpodmínečným přijetím. Bude--li někdy otevřený sdílení, můžete s ním o těch věcech mluvit, ale bez odsuzování či ultimát. Nebo ještě lépe, seznámíte ho s někým, kdo má s touto oblastí větší zkušenosti a bude pro syna přijatelnějším partnerem k rozhovoru (v této fázi už to rodiče bývají málokdy).
P. Vojtěch Kodet OCarm,
představený řádu bratří karmelitánů v ČR
