Český západ už není Na počátku
Vydání: 2004/15 Velikonoce, 3.9.2004, Autor: Alena Ouředníková
POMOC ROMSKÉ KOMUNITĚ NA KARLOVARSKUVesnice Dobrá Voda u Toužimi působí už na první pohled nezvykle. Kromě několika rekreačních chalup ji totiž tvoří pouze jeden třípodlažní panelový dům ze 60. let. V něm trvale žije zhruba osm desítek obyvatel romské národnosti.
„Není tu žádný obchod, autobus jezdí dvakrát denně a nejbližší obec je odsud 10 kilometrů,“ charakterizuje své působiště Jana Kosová z občanského sdružení Na počátku. Přestože se drobná dívka s živýma tmavýma očima ztratí i v hloučku školáků, je vidět, že tamní romská komunita ji přijímá s přátelským respektem. „S oblibou říkám, že na český západ mě přivedl Český západ. To je občanské sdružení založené bratry trapisty z nedalekého kláštera v Novém Dvoře, se kterým dnes spolupracujeme,“ vysvětluje Jana. Posláním Českého západu je napomáhat integraci místní početné romské komunity do společnosti, jeho členové hledají a vytvářejí pro romské muže pracovní příležitosti, v případě potřeby poradí a podpoří.
POMOCI VŠEM
Ukázalo se, že je třeba v Dobré Vodě pracovat také s romskými ženami a dětmi. Tehdy přispěchalo na pomoc právě sdružení Na počátku a od roku 2003 tu působí kromě Jany Kosové ještě Lenka Kuřátková a Jana Zirhutová. „Momentálně sice nejsme řádové sestry, ale do budoucna bychom rády takové společenství vytvořily,“ přejí si. Žijí na bývalé faře v Nečtinách, kde jim před nedávnem vysvětil kapli plzeňský biskup František Radkovský, který jejich práci oceňuje.
S romskými dětmi pracují metodou dr. Marie Montessori, která podporuje přirozený rozvoj dětí, ale také jejich zklidnění a soustředění. Podařilo se už částečně zastavit přeřazování místních dětí do zvláštní školy. V provozu je také dětský klub na faře v Toužimi, kde školáci tráví čas do odjezdu autobusu. Tamní kněz Piotr Janczak jezdí do Dobré Vody dvakrát týdně sloužit mši a většina Romů ho považuje za svého přítele.
PRÁCE PRO ŽENY
Romské ženy si oblíbily ve volném čase činnosti jako šití, tkaní, vyrábění ozdob a doplňků. Ve spolupráci s karlovarským úřadem práce pro ně dívky zorganizovaly rekvalifikační kurzy v oboru šička a tkadlena. Přišlo ale zklamání. „Myslely jsme, že pro rekvalifikované ženy seženeme zakázky jako třeba šití povlaků, zatím se to však moc nedaří,“ konstatuje smutně Jana. Ožije až při pohledu na prostranství před panelákem. „Vidíte naše slony?“ ukazuje na několik barevných dřevěných slonů, na kterých se houpá temperamentní omladina. „To je dárek od trapistů. Tady na tom dělali všichni – tátové kopali jámy, maminky s dětmi natíraly,“ vypráví Jana Kosová. Práci obou sdružení si pochvaluje jeden z mála místních starousedlíků: „Za těch pár let se tu Romové hodně změnili k lepšímu, žijí kultivovaněji, udělali tu s nimi kus práce.“
Dárek od trapistů - dřevěné slony oslavila spolu s romskou drobotinou i Jana Kosová - uprostřed drží společně upečený perník.
Sdílet článek na:Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
