Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám
Vydání: 2017/46 Notre-Dame uctila padlé, 14.11.2017, Autor: Alena Scheinostová
Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.
Klára Löffelmannová mezi školními dětmi na Haiti. Snímek archiv ACHO
Smyslem vaší cesty bylo zkontrolovat, jak v této chudé zemi v Karibiku fungují charitní projekty. Může být charita spokojená?
Naším největším projektem na Haiti, který tu funguje už dvanáct let, je Adopce na dálku. V současnosti se staráme o 340 dětí na školách v obcích Baie de Henne, Gonaïves či Roche a Bateau. Setkala jsem se s těmito dětmi, jejich rodiči i učiteli, předala jim dopisy a dárečky od českých „adoptivních rodičů“ a převzala od nich zase jejich psaní a obrázky. Dva dobrovolníci – filmaři Vít Kanyza a Jakub Kocián – kteří mě na Haiti doprovázeli, pak děti také nově vyfotografovali.
Díky Adopci tu vystudovalo už přes 530 žáků, mnozí z nich si našli práci, založili rodiny nebo vstoupili do řádu. Někteří z nich však uplatnění nemají. Na Haiti je totiž nesmírně vysoká nezaměstnanost. ACHO teď přemýšlí, jak pomoci i s tím.
Máte v tom za sebou už nějaké kroky?
Společně se sestrami sv. Josefa v Gonaïves jsme založili šicí dílnu. Zatím je maličká – každé odpoledne sem dochází deset žen, které se tu učí šít a vyrábějí drobné předměty. V minulých měsících jsme v České republice sbírali šlapací šicí stroje a ty nyní do Gonaïves posíláme spolu s látkami a dalšími šicími potřebami. Dárci byli tak štědří, že každá žena po absolvování kurzu dostane s osvědčením právě i vlastní šicí stroj a bude moci rozjet živnost. V dílně se také plánuje šití školních uniforem pro děti zdejší školy, kterou tu sestry vedou. Pokud se projekt osvědčí, přemýšlíme o šicí dílně rovněž v Baie de Henne a o podobných dílnách s jinými řemesly.
Jak se stroje na Haiti dostanou?
Posíláme je lodním kontejnerem, ve kterém budou navíc zdravotnické potřeby, školní nábytek a pomůcky, nějaké oblečení, obuv i sportovní vybavení. Během pobytu jsem měla schůzku s gonaïvským biskupem Yvesem-Marie Péanem, abychom projednali, kdy a jak kontejner převezmou. Potěšilo mě, že otec biskup ocenil práci ACHO i štědrost českých dárců.
Nabízí ACHO na Haiti také zdravotnickou pomoc?
Ano. V Baie de Henne už třetím rokem organizujeme „zdravotnický kemp“ zaměřený na žáky ze školy Sainte Maria Goretti, do které chodí právě i děti z Adopce na dálku. Během dvou dnů jsme tu ošetřili 240 pacientů. Vesnice Baie de Henne je v odlehlé oblasti, silnice jsou tu velmi špatné, a tak je pro obyvatele zdravotní péče obtížně dostupná. Je tu sice malé zdravotní středisko, ale žádný stálý lékař. Těch je na Haiti obecně málo a lékařská péče je zde velmi drahá. Obtížně se shánějí i léky, které Haiťanům pomáhají zprostředkovat různé humanitární organizace – i ty ale často musejí léky kupovat ze zahraničí a je běžné, že jim je vydají prošlé.
Vezla jste tedy z ČR i léčiva?
Díky naší letní kampani Na zdraví Haiti, kdy dárci naši činnost podpořili dobrovolným příspěvkem za sklenici vody, jsme shromáždili 23 tisíc korun a za ně ACHO pro Haiti nakoupila vitaminy a antibiotika na oči a uši. Oční a ušní choroby jsou spolu se všelijakými kožními a také trávicími problémy na Haiti velmi rozšířené. To souvisí se špatnou výživou, nedostatkem nezávadné vody a obtížnými hygienickými podmínkami.
V závěru pobytu jste dokonce navštívila apoštolského nuncia Eugena Martina Nugenta.
Nebylo to v plánu, ale poslední den mého pobytu jedna ze sester, u nichž jsem bydlela, mířila na nunciaturu a nabídla mi, že mohu jít nuncia pozdravit. Nakonec z toho byl společný oběd a příjemně strávený čas. Arcibiskup Nugent, který je Ir, se o naši práci velice zajímal. Na Haiti působí řada různých křesťanských organizací a spousta nejrůznějších řádů. Jejich nemocnice a školy bývají jediné fungující instituce v zemi. Jinak totiž na Haiti vládne naprostý chaos.
Jaký nejsilnější zážitek si z letošní mise odvážíte?
Silným momentem pro mě byla návštěva vesnice Roche a Bateau. Ta byla loni silně zasažená hurikánem Matthew, i místní kostel přišel o střechu. Avšak letos už je zase krásně opravený. Přijeli jsme tam večer, uvnitř se zrovna připravoval farní svátek sv. Michala, lidé tam tančili, radovali se. Haiťané jsou silně věřící a takové slavnosti prožívají naplno. Ráno se tam slavila navíc i svatba.
Zatímco loni jsem se tam dívala mezi zdmi rovnou do nebe, letos je kostel znovu krásný a lidé v něm jsou plní radosti. Ráda bych proto poděkovala všem dárcům, díky kterým můžeme na Haiti společně pomáhat.
ALENA SCHEINOSTOVÁ
Sekce: Články
