Čekání na (filmový) zázrak v Lurdech

Vydání: 2012/2 Vyznamenání Dominika Duky posvátným purpurem, 10.1.2012, Autor: Lukáš Jirsa

Mariánské poutní místo Lurdy jsou cílem mnoha tisíců věřících z celého světa. Rakouská režisérka Jessica Hausnerová natočila příběh skupiny poutníků, kteří přicházejí na toto posvátné místo se svými bolestmi a strastmi a kteří, stejně jako mnozí další, v sobě nesou i naději na uzdravení.

 
Převážné statická kamera Martina Gschlachta nabízí přesně rámované záběry, herce sleduje zdánlivě nezaujatě, někdy nenápadně zoomuje a ukazuje, že každý pohyb a každé slovo je v tomto příběhu důležité.

Film Lurdy (2009) byl uveden na mezinárodním festivalu v Benátkách, odkud si odvezl hned tři ocenění: cenu filmových kritiků FIPRESCI, cenu katolických filmových odborníků SIGNIS a také – poněkud překvapivě - i cenu italských skeptiků a agnostiků Brian Award. Jmenované ceny dobře ukazují, v čem spočívá síla třetího celovečerního snímku původem vídeňské režisérky a scénáristky Jessicy Hausnerové. Lurdy jsou filmem velice umě natočeným, jehož příběh není prvoplánovou náboženskou ani protináboženskou agitací. Lurdy jsou příběhem o čekání na zázrak, příběhem o potřebě duševního i tělesného uzdravení, příběhem o víře v milostiplného Boha. Snímek mnohé ukazuje, mnohé jen naznačuje a mnohé skrývá.

 

Síla společenství

Lurdy sice vyprávějí především příběh nemocné Christine, nicméně síla vyznění filmu je neopominutelně utvářena i všemi ostatními členy poutnické skupiny. Osamocený důchodce Hruby, dvojice drben komentujících lurdské zázraky, možná bigotní a prostá paní Huberová (která má v příběhu velice důležité a pozitivní místo), nešťastná a stále doufající matka s nevnímající dcerou, mladá žárlící ošetřovatelka, váhavý a nesmělý dobrovolník Kuno, doprovázející kněz. Ti všichni mají v Lurdech své místo a prostřednictvím svých různých charakterů (které tak dobře známe i z našich farností a společenství) dávají dohromady obraz lidí, obraz církve – mystického těla Kristova. Hauserová ukazuje lidi sloužící, lidi silné i slabé, lidi doufající, lidi prostořeké i plačící, lidi toužící po uzdravení i po lásce.

 

Dokumentaristická přesnost

Od prvního záběru je jasné, že se jedná o dílo s vytříbeným režisérským stylem. Příběh mladé ochrnuté Christine (skvělá Sylvie Testudová) a jejích spolupoutníků je natočen minimalistickým způsobem s maximální dokumentaristickou přesností. Hauserová nabízí velice „objektivní“ pohled na lurdskou pouť: sledujeme společná jídla poutníků, jejich ubytování, návštěvu posvátné jeskyně, eucharistické požehnání, zpověď, procesí, koupel i společné focení poutníků a dobrovolníků Maltézského řádu, kteří se o nemohoucí poutníky starají.

Ačkoli kamera nabízí pohledy spíše nezaujaté, Lurdy rozhodně nejsou filmem bez emocí – právě naopak. Emocionálního prožitku zde ovšem není dosahováno tradičními prostředky (detaily, utváření prvoplánově krásných obrazů atd.), ale mnohem jemnější prací s kamerou, střihem, hereckým uměním a v neposlední řadě také s hudebním doprovodem. Schubertovo Ave Maria, Bachovy varhanní skladby i závěrečný popový kýč 80. let minulého století Felicita, to jsou díla, která v jinak docela tichém snímku utváří obrovský emocionální náboj. Scéna osobního žehnání mnohdy plačících poutníků doprovázená árií Ave Maria má svoji překvapivou sílu právě proto, že je hudebního doprovodu použito s velikou obezřetností, avšak s o to větším efektem.

Požehnání OD kardinála

Režisérka přípravu svého snímku konzultovala s tarbeským biskupem, pod nějž spadají i slavné Lurdy, a během natáčení se jí dostalo výrazné podpory ze strany organizací starajících se o samotné poutní místo. Filmoví poutníci se tak mísí s poutníky skutečnými – a společně s nimi také ve filmu přijímají požehnání kardinála Rogera Mahoneyho z Los Angeles. Fiktivní příběh se tak prolíná s realitou, hraný film s dokumentem.

Hodnocení: *****

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay