Banky, hodinky, nože, horské masivy, sýry, čokolády – to vše a řada dalších věcí už tradičně charakterizuje Švýcarsko. A přece stojí jedna „pýcha“ této poměrně malé středoevropské země za zvláštní pozornost. Už více než půltisíciletí se odsud rekrutují mladí muži do Vatikánu, aby střežili papeže. Vůbec poprvé v historii se pak mezi členy Švýcarské gardy zařadil Švýcar českého původu: 22letý Martin Holeček.

„Jsme na něj náležitě hrdí. Už proto, že to chtěl sám od sebe a cílevědomě za tím šel,“ sděluje Katolickému týdeníku, který také pravidelně čte, Stanislav Holeček, otec nového gardisty. „Nemáme o něj strach, je na dobré adrese, věříme v ochranu Boží,“ dodává.

Mezi povinnosti Švýcarské gardy patří doprovázet papeže na jeho cestách a bránit jeho bezpečnost, hlídat vstupy do Vatikánu či chránit kardinálské kolegium při volbě papeže. Je to nejmenší, nejstarší, ale nejspíše zároveň nejoddanější armáda na světě. Její noví příslušníci skládají slib vždy 6. května (Martina Holečka to právě za pár týdnů čeká), v den výročí vyplenění Říma v roce 1527. Tehdy tři čtvrtiny všech gardistů zahynuly při nakonec úspěšné obraně papeže Klementa VII. před armádou Karla V. Heslo Švýcarské gardy tudíž docela příznačně zní „Odvaha a věrnost“.

HOLEČKŮV ÚSPĚCH

„Myslím, že Martin je tam spokojen, už jsem ho byl i navštívit,“ prozrazuje KT P. Antonín Špaček SDB, kněz České katolické misie ve Švýcarsku, který zdůrazňuje, že není snadné se do této elitní gardy dostat. Podmínek je totiž celá řada, z nichž jsou pouze některé objektivní danosti, jako např. že kandidát musí být Švýcar, katolík s výškou minimálně 172 cm a musí mít ukončenou celou základní službu ve švýcarské armádě. I když jsou všechny tyto předpoklady splněny, samotný konkurz není podle P. Špačka vůbec jednoduchý – Martin musel výtečně zvládnout italštinu, základní výcvik i sebeobranu. A kromě toho se zavázat ke službě nejméně na 25 měsíců. O jeho úspěchu také svědčí, že se dostal mezi 16 mladých mužů, kteří byli nakonec vybráni.

NE EMIGRANTI, ALE EXULANTI

Martinovi rodiče Stanislav a Jitka zdůrazňují, že nejsou emigranti, nýbrž exulanti. Za železnou oponu totiž neodešli z ekonomických důvodů, ale Stanislav pocházející z Českých Budějovic opustil republiku kvůli náboženské perzekuci – v roce 1969 zamířil do Vídně a později do Švýcar. Jeho pozdější žena Jitka odešla zase v roce 1983 z politických důvodů do Západního Německa – byla pod neustálým tlakem StB, aby se stala její informátorkou a podávala jí zprávy o své rozvětvené rodině, která už tehdy žila na Západě. Spolu se seznámili na pouti českých krajanů v La Salettě v roce 1984, kterou tehdy shodou okolností organizoval Stanislav.

V říjnu 1989 se manželům Holečkovým narodil v Lucernu syn Martin, který narozením ve Švýcarsku získal automaticky tamní občanství. To české dostal vzápětí – po Sametové revoluci. Redakce KT je s Martinem Holečkem v kontaktu, třebaže jako gardista nemůže bez povolení svého komandanta mluvit do médií. Vynasnažíme se však, abychom dříve či později získali potřebné povolení a Martin Holeček se mohl se čtenáři KT podělit, jak tuto privilegovanou službu ve Švýcarské gardě prožívá.