Vydání: 2019/40 Ani déšť poutníky nezastavil, 1.10.2019, Autor: Jiří Macháně

Už se těším, až budou všechny ty oslavy za mnou, ale na druhé straně je to skvělá příležitost, abych děkoval Pánu Bohu a lidem kolem sebe, kteří mi pomáhali a pomáhají. A abych myslel na ty, kteří už zemřeli, a prosil za ně. Je to také čas odprošovat Pána Boha za všechno, co jsem dělal blbě, protože toho bylo taky dost.
Hlavně se ale divím. Těch osmdesát let mi totiž uteklo jako voda. A mnohé věci mi připadají, jako by byly včera. Díky Bohu jsem na tom zdravotně jakžtakž dobře, aktivit mi neubylo, a proto si často říkám: „To už je mi vážně osmdesát?“ Dokud můžu a makám, je mi dobře. Zatím cítím, že těch osmdesát let ještě není tak moc.
Viděl jsem už v době, kdy jsem biskupoval v Plzni, že Karlovy Vary jsou trochu zanedbávané, neb se všechno odehrává v západočeské metropoli. Naváděl jsem proto svého nástupce, že by bylo dobře vyřešit to ustanovením generálního vikáře pro vikariáty Karlovarského kraje. Udělal to a P. Jiří Majkov vykonává svou službu dobře. A když teď přišel do Plzně nový generální vikář P. Jakub Holík, nabídl jsem mu svůj větší byt a napadlo mě, že bych se mohl inspirovat vzorem královéhradecké diecéze – tam sídelní biskup žije v Hradci a pomocný biskup Josef Kajnek v Pardubicích. V našich podmínkách to má trošku nevýhodu, protože z Varů je to do Plzně přece jen větší kus cesty.
Ano, ty mi ještě do sbírky chyběly. V Mariánských Lázních jsem začínal jako čerstvě vysvěcený kaplan a pak jsem byl 18 let ve Františkových Lázních. Tady ve Varech budu snad končit, takže doufám, že už mě nečeká stěhování do těch posledních lázní v naší diecézi, kde jsem zatím nepůsobil – tedy do Konstantinových.
A když mluvíme o lázních, lázeňské kúry jsem zatím nikdy nebral. Maximálně jsme ve „Frantovkách“ pili Kostelní pramen – byl opravdu dobrý, ale skončilo to tím, že jsem si odtamtud odnesl kameny v ledvinách.

JIŘÍ MACHÁNĚ