Být církví s otevřenými dveřmi
Vydání: 2019/23 Papež blahořečil sedm mučedníků, 4.6.2019, Autor: Michal Kaplánek
Příloha: Perspektivy 23
„Potřebujeme lidovou pastoraci mládeže, která otevře dveře a dá prostor všem a každému s jeho pochybnostmi, traumaty a problémy, s jeho hledáním identity, i s jeho chybami, příběhy, zkušenostmi hříchu a všemi jeho obtížemi,“ píše papež ve svém posynodálním apoštolském listě Christus vivit (Kristus žije). Shrnuje v něm plody říjnové Biskupské synody věnované mládeži, která zároveň nastartovala novou etapu v dějinách katolické církve.
Všichni mladí lidé jsou v Božím srdci, a tedy i v srdci církve, říká papež František (snímek z letošního diecézního setkání mládeže v Brně). Snímek Vojtěch Hlávka / Člověk a Víra
Za dva tisíce let trvání církve se konalo bezpočet různých synod a diecézních nebo regionálních sněmů, ale pouze 21 ekumenických koncilů. Koncily se scházely pouze v krizových situacích rozkolu, kdy bylo nutné přijmout opatření pro zachování jednoty církve (často bohužel za velmi vysokou cenu: oddělení nějaké schizmatické části nebo odsouzení „heretického“ učení).
Ve 20. století, v době Druhého vatikánského koncilu, se ukázalo, že dosavadní způsob prožívání synodality církve v obdobích stálé a rychlé proměny společnosti nestačí. Proto papež Pavel VI. rozhodl o zřízení jakéhosi „stále trvajícího koncilu“, tedy Biskupské synody (1965). Biskupská synoda je orgán sdružující biskupy katolické církve, které papež svolává k poradě o významných tématech života církve, a to zpravidla jednou za čtyři roky. Kromě těchto pravidelných generálních shromáždění Biskupské synody existují také mimořádná shromáždění a shromáždění biskupů jednotlivých kontinentů či regionů.
Nová pravidla
Poslední generální shromáždění Biskupské synody v říjnu minulého roku se věnovalo mládeži – její situaci, vztahu mladých lidí k Bohu a k církvi a také otázce hledání životní cesty (povolání) – a tomu, jak církev může a má mladým lidem pomáhat v jejich rozvoji. Toto generální shromáždění bylo ale v mnoha ohledech jedinečné, protože zahájilo novou etapu synodality, tedy společného hledání cesty i v rámci katolické církve a jeho vedení. Synodě předcházelo vydání nových směrnic pro tuto spolupráci (apoštolská konstituce Episcopalis communio z 18. září 2018).
Tyto směrnice obsahují řadu nových pravidel: před každým shromážděním biskupů se bude konat celosvětový průzkum názorů (dotazování); v rámci zasedání budou mít hlasovací právo nejen biskupové, ale také kněží, řeholníci, řeholnice a papežem pozvaní laici; před každým generálním shromážděním se budou konat předsynodní shromáždění; závěrečné dokumenty synody musí být většinou účastníků schváleny – a v případě, že papež rozhodne o jejich zveřejnění, mají platnost papežského dokumentu.
Na říjnové synodě se většina z těchto pravidel už realizovala. Tím vstoupila tato synoda již nyní do dějin církve jako další krok k uplatňování podílu všech věřících na směřování církve. Nejedná se zde pouze o strategickou záležitost, ale především o novou formu naslouchání Duchu Svatému. Mezi prameny víry patří totiž vedle Bible a Tradice (potvrzené magisteriem) také sensus fidelium, tedy přesvědčení společenství věřících. Úkolem magisteria je rozlišovat ty názory a postoje, které jsou vedeny Duchem Svatým, od těch, jež jsou výsledkem pouze lidských záměrů. To ovšem neznamená zhášet Ducha, čehož jsme někdy také svědky, když jsou církevní představení podezíraví vůči námětům „zdola“.
Dopis papeže mládeži
Závěrečný dokument synody, který zachytil přesně výsledky říjnového jednání, byl sice zveřejněn hned po jejím skončení, přesto jsme ale s napětím čekali na vydání posynodální exhortace, ve které papež sám formuluje nejvýznamnější myšlenky synody a ukazuje směr do budoucna. Papež František skutečně 25. března 2019 vydal apoštolský list Christus vivit (Ježíš žije), jenž je adresován „mladým lidem a celému lidu Božímu“.
Zatímco dokumenty tohoto typu byly dosud adresovány především biskupům, kněžím a pak případně dalším skupinám, je v tomto ohledu Christus vivit něco nového. Tomu také odpovídá styl dokumentu. Jeho dvě třetiny (šest kapitol z devíti) obsahují většinou povzbuzení, ale někdy i varování a rady adresované přímo mladým lidem. V mnoha odstavcích se papež obrací na jednotlivého mladého muže či ženu, v jiných mluví k mládeži v plurálu („vy, mladí“). Větší část listu není psána ve formě „klasických“ církevních dokumentů, ale jako osobní poselství, v němž papež podněcuje (animuje) mladé lidi a současně užívá své autority k tomu, aby je upozornil na různá úskalí a nebezpečí. Celkově ale převládá pozitivní směřování. Jedná se o teologický text, v němž papež rozvíjí teologii mládí tím, že odkazuje na mladé lidi, kteří naplnili Boží poslání.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Michal Kaplánek. Autor je salesián a katolický kněz. Vyučuje pastorální teologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity
Sdílet článek na:
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články