Vydání: 2007/42 Podzim na zahradě, 16.10.2007, Autor: Markéta Lakosilová

Možná jste už také zkoušeli vypěstovat na zahrádce, na balkoně či v květináči za oknem nějaké bylinky – ať už k použití do kuchyně při vaření, k přípravě lahodných čajů, nebo jen tak pro potěšení z jejich vůně. Třeba právě uvažujete, která bylinka na vašem záhonu chybí, nebo byste rádi našli lék proti nachlazení a angíně. Vydejte se proto s námi na malou exkurzi za známými i méně známými bylinkami.

Na podzim vrcholí období sklizně. Nemusíme se ovšem zásobovat jen ovocem, zeleninou či ořechy – v tomto období se sklízejí také některé druhy bylinek a léčivých rostlin. Které to jsou? Echinacea, levandule, meduňka, šípek... Více o tom ví sestra Damiána Mikulková SCM, která se už dlouhá léta svědomitě a s láskou stará o bylinkovou zahrádku sester cyrilometodějek na Velehradě. „Stříháme právě listy z echinacei – ty jsou velice zdravé. Z mladých prostředků květů pak dělávám sirup na posílení imunity, ale protože byla letos pořádná úroda, něco i sušíme a budeme přidávat do čaje. Z echinacei je všechno léčivé. Nejsilnější tinktura je z kořene – tu jsem vyráběla ze začátku, protože všecko ostatní mi do jara sežrala háďátka; asi si také posilovala obranyschopnost,“ směje se sestra Damiána.
Proti bolestem hlavy nebo preventivně před infarktem se dá užívat slabší směs s levandulí. „Tu jsme sklízeli v létě, když kvetla, teď jenom trošku sestříháme to zelené. Levanduli přidávám do čajové směsi kvůli vůni. Do velkého škopku, kde míchám čaje, dám hrstku levandule – říkám tomu pak ,velehradská směs voňavá‘. Levandule krásně voní, a to i přes mikrotenový sáček,“ prozrazuje řeholnice.
Mezi nejtypičtější plody dozrávající na podzim na stráních a lukách, případně v zahradách u plotu, je šípek. Jak ho na Velehradě upravují? „Stopečky nožem odstraníme a zbytky okvětí uřízneme. Pak se do plodu dostane voda a při zpracování se může pořádně vyvařit. Čaj cedíme přes plátýnko, aby nás neškrábalo v krku. Poprvé, když se čaj vaří, je slabý. Nejlepší je, když se šípky vaří podruhé,“ radí sestra Damiána. Na Velehradě připravovala už i šípkový likér. Ten je velmi posilující pro starší lidi a rekonvalescenty. Rodiče sestry Damiány dokonce na Vánoce dělali šípkové víno.
Na podzim nás častěji než kdy jindy přepadají různé nemoci. Co pomůže proti nachlazení či angíně? Již podle názvu se bude hodit angínovník. Máme přitom na výběr: buď kloktat tinkturu, nebo žvýkat čerstvý list. „Vykloktá se jedna čajová lžička tinktury ráno a jedna večer. Za dva tři dny je po angíně. Když už je to hnisavá angína, trvá to o trochu déle. Zato když nachlazení teprve začíná, stačí si vykloktat zhruba dvakrát a zarazí se to,“ popisuje sestra Damiána. Během vegetačního období se stříhají lístky rostliny. Zhruba dvoucentimetrové ústřižky se pak žvýkají. Působí podobně jako tinktura. Sestra Damiána má s angínovníkem zajímavou zkušenost: „Měla jsem u sebe na zahrádce celý autobus poutníků. Tehdy jsem pěstovala angínovníky první rok – měla jsem jenom dva. Lidé se mě ptali: Sestřičko, na co máte ten kosatec? A já si říkám: Jsem to ale trouba. Angínu mám jak trám, angínovník na záhonku a já si na něj nevzpomenu. Tak jsem si před nimi ustřihla celý patnácticentimetrový dospělý list a žvýkala ho. Lidé odjeli a já žvýkala a žvýkala. V poledne jsem si vzala k obědu jen chleba s máslem – celý krk jsem měla spálený. Roky jsem pak angínovník žvýkat nemohla. I teď si raději vykloktám tinkturu.“

ZÁZRAČNÝ PODRAŽEC
Kromě „klasických“ bylinek – meduňky, tymiánu, dobromyslu, šalvěje, divizny či levandule – roste na velehradské bylinkové zahradě i vlčí jablko neboli podražec křovištní. Ačkoli se rozrůstá jako plevel a nezbavíte se ho ani neředěným roundupem (vysoce koncentrovaným neselektivním přípravkem), nedají tu na něj dopustit. Proč? Prý je to takový zázrak. Jeden lesník našel srnečka, který se chytil do želez. Nožička mu visela jenom na kožešince. Vzal si zvíře domů a obkládal mu nohu listy podražce. Srostla mu tak, že nebylo vůbec poznat, kde ji měl rozseknutou. Lesníkova žena po manželově smrti donesla tu záhadnou bylinu sestře Damiáně ukázat. Řeholnice poznala, že jde o vlčí jablko.
Nehodí se na vnitřní užití, protože je jedovaté. Lze z něj však připravit mastičku, která se přikládá na bércové vředy, proleženiny apod. Někdy i samotné listy dokážou téměř nemožné. „Byla tu jedna sestřička a velice ji bolel loket. Lékaři nezjistili, co to je, jen jí zakázali cokoliv dělat. Nesměla ani nádobí utírat. Vydržela to tři měsíce, a loket stále bolel. Poradila jsem jí, aby si natrhala listy podražce, loket si jimi na noc obložila a přitáhla obvazem. Sestřička to udělala a spala celou noc,“ vypráví řeholnice. Jde přitom jen o jeden z mnoha případů, kdy podražec pomohl.
Nesmíme zapomenout ani na meduňku, oblíbenou bylinku sestry Damiány. Zvláště v době plné nervových onemocnění, napětí a stresu ji řeholnice pokládá za velice důležitou. „Meduňkový sirup je na uklidnění, léčí i neurózy žaludku a nespavost. Kdo není zvyklý brát silné prášky na spaní, tomu pomůže, když si večer vezme místo tabletky jednu nanejvýš dvě polévkové lžíce čistého sirupu.“ Je velmi dobrý i chuťově. Jak říká sestra Damiána: „Na mlsný jazyk jednička.“