Bůh a člověk na Měsíci

Vydání: 2019/30 Církevní památky světovým dědictvím, 23.7.2019

Příloha: Perspektivy 30

Před padesáti lety, 20. července 1969, vstoupil člověk poprvé na povrch Měsíce. Jak můžeme jako křesťané číst tuto dějinnou událost?



© Jan Hrubý

KOMENTÁŘ P. Pavla Gábora SJ

Právě jsem zhlédl letošní celovečerní dokument CNN Apollo 11. Jsou to unikátní záběry. Nechce se mi věřit, že jediné pilotované lety na Měsíc se prováděly s řídicími systémy z 60. let. Dnes bych s něčím takovým nejel ani do pražské Divoké Šárky…

V řeči symbolů je země místem vzniku a zániku, růstu a degenerace, nedokonalosti a nepořádku. Naproti tomu nebesa jsou symbolem jistoty, stálosti, dokonalosti a řádu. Je tomu bezmála 600 let, co ale kardinál Mikuláš Kusánský vyslovil převratnou myšlenku: Země je nebeské těleso a nebeská tělesa jsou v zásadě stejné povahy jako Země. Mezi hmotnými nebesy a Zemí nemůže být tedy žádný principiální rozdíl. A tak se stalo myslitelným nemyslitelné, že člověk může stanout na povrchu Měsíce. (Mimochodem Kusánský své úvahy publikoval osm let předtím, než se stal kardinálem a papežským legátem pověřeným reformovat církev v Německu. Jeho myšlenky nezapadly: Koperník ho cituje a také Keplera silně ovlivnil.)

Kosmický program nám dal řadu technických novinek. Mnohé jsou velmi užitečné – např. k filtraci vody, odstraňování nášlapných min; přinesl řadu nových materiálů, zásadní inovace ve vývoji solárních článků, obrazových snímačů (základ kamer a fotoaparátů) atd. To, co však považuji za nejdůležitější, je vedlejší produkt jiného druhu. Kosmický program se dotkl našich srdcí. Osvobodil naší fantazii od zdánlivě nepřekonatelných omezení. Dal nám novou odvahu snít a naše sny realizovat. Dal našim snům křídla.

Galileo v Listě velkovévodkyni Kristýně (1615) napsal, že Bůh nám nedal intelektuální schopnosti, aby nás uváděly v pokušení, nýbrž abychom je používali. Jedinou podmínkou je, abychom přitom byli Stvořiteli vděční za Jeho velkorysost, z níž pramení výzva, abychom byli velkorysí i my k druhým. Bl. Pavel VI. astronauty pozdravil a požehnal jim v televizním šotu z Vatikánské observatoře v Castel Gandolfo. A v jeho poselství není ani náznak nějakého varování či jiných výhrad.

Věda není o odstraňování tajemství, nýbrž je cestou do jeho hlubin. Je cestou, která – podobně jako duchovní život – oplývá překvapeními, je plná neočekávaného a neočekávatelného. A nejpodivuhodnější na vědě je to, že funguje. Jak to, že my, bytosti s tolika omezeními, smíme chápat, jak je tento vesmír uspořádán?

Náš rakousko-uherský rodák Evžen Wigner, nositel Nobelovy ceny za fyziku, mluvil o „neočekávatelném úspěchu“ matematiky v popisu přírody. A papež Benedikt XVI. prohlásil: „Veliký Galileo řekl, že Bůh napsal knihu přírody matematickým jazykem. Byl přesvědčen, že Bůh nám dal dvě knihy: knihu svatého Písma a knihu přírody. A byl přesvědčen, že jazykem přírody je matematika. Takže ona je jazykem Božím, jazykem Stvořitele. (…) Překvapující je, že (matematika), tento vynález naší lidské mysli, je opravdu klíčem k porozumění přírody. Že příroda je matematicky uspořádaná a že matematika, vynalezená naší lidskou myslí, je skutečně nástrojem k práci s přírodou.“

Tato neočekávatelná pochopitelnost fyzického světa, která nás ponouká jít stále hloub, je paralelou neočekávatelné milosti. Toho, že nekonečný Bůh navzdory naší „tvrdé šíji“ v dějinách spásy stále projevuje zájem o lidstvo a o každého jednotlivého člověka.

Autor je jezuitský kněz a astrofyzik, viceprezident výzkumné skupiny Vatikánské observatoře v americkém Tucsonu

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Názory



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay