26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Budu sloužit, dokud nepadnu

4. 9. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007, Autor: Lenka Fojtíková

Pětaosmdesátiletý P. František Adamec prožil za svůj život nelehká léta. Jako politický vězeň prošel komunistickým kriminálem, kde si odseděl sedm let. Po propuštění pak pracoval v cihelně, zbaven výkonu duchovního povolání. Před dvaatřiceti lety byl přeložen do Vacenovic na Hodonínsku. Ve farnosti slouží dodnes a momentálně je nejstarším knězem kyjovského děkanátu. Když vloni slavil se svými farníky šedesát let kněžství, uskutečnila se po mši svaté před kostelem veselice, kde bylo přímo hmatatelně cítit, že je to setkání od srdce k srdci.

Už dávno máte právo na zasloužený odpočinek. Neuvažujete o něm?

Dostal jsem nabídku, abych šel jako kanovník do Kroměříže. Znám to tam dobře. Vždyť jsem byl právě v tomto městě kdysi zatčen. Nabídku jsem ale nepřijal.

Proč?
Tady by asi nebyl kněz, nesloužila by se tu pravidelně mše svatá. Mám to tu nechat pohřbít? Můj odchod by ovlivnil duchovní život v obci.

Jak se cítíte po tělesné stránce?
Na jaře jsem upadl a otekly mi nohy, takže jsem skoro nemohl chodit. Ještě teď to pořád není dobré. Lidé mi říkají, že bych se měl šetřit, ale oni mne nešetří (smích). Každý den sloužím mši svatou a stále učím.

Prý chcete sloužit až do padnutí. Několikrát se vám takové „skoropadnutí“ ale už stalo...
Coby bohoslovec jsem byl například zasažený kulovým bleskem, ale přežil jsem ve zdraví.
Měl jsem možnost nějakou dobu pobývat a duchovně růst u P. Antonína Šuránka na Antonínku. Pět let mě vnitřně formoval. Později, už jako kněz, jsem vážně onemocněl. Nad mým lůžkem v kyjovské nemocnici tehdy doktor řekl, že se nedožiji rána. Dokonce už dopředu napsal ohledací list. Když pak ráno přišel a viděl, že žiji, nechtěl věřit svým očím. Já jsem tehdy v modlitbě prosil otce Šuránka, aby se za mě přimlouval – a Pána jsem prosil, aby mě tady nechal, jestli jsem tu ještě potřebný, a jestli jsem zbytečný – tak ať umřu. Byl to Boží zásah a já vím, že mám ve službě pokračovat. Slíbil jsem tehdy v modlitbě otci Šuránkovi, že budu sloužit, protože kněží je málo.

Jak dlouho ještě chcete pastoračně působit mezi lidmi?
Chci sloužit, dokud Pán Bůh dá. Hlava mi naštěstí myslí. Na neděli si připravuji jiné kázání na ranní a jiné na hrubou. Ani z toho nejsem moc unavený – drží mne humor a jsem rád mezi lidmi.

Jak vypadá váš obyčejný den?
Vstávám mezi pátou a šestou hodinou. Pomodlím se breviář, přečtu si denní tisk, přijímám návštěvy a vyřizuji poštu. Ta je někdy náročná – v době Vánoc posílám více než stovku přání do celého světa. Pokud to je možné, mívám po obědě siestu. Denně čtu úryvek z Písma svatého a další duchovní literaturu. Každý den jsem více než hodinu ve zpovědnici. Lidé z širokého okolí vědí, že tady najdou s železnou pravidelností kněze ve zpovědnici. Kromě toho vedu farní kroniku, připravuji třeťáky na první svaté přijímání (napsal jsem pro ně takovou malou brožurku) a snoubence ke svátosti manželství. Na podzim bych rád rozjel přípravu k biřmování, protože tady už pět let nebylo. Také vymýšlím úmysly na mši svatou. Ke druhé, třetí hodině se pomodlím nešpory a připravuji se na večerní mši svatou. Spát chodím brzy, zachovávám řád.

Ze zpovědnice máte určitě přehled o lidech a jejich starostech. Co nejvíc trápí dnešního člověka?
Mnohým lidem zdá, že je život bez Boha jednodušší a snazší. Ale tam, kde člověk ztratil vztah k Bohu, nastane totální rozklad. Dnešní člověk nemá svědomí a ani odpovědnost. Modlou se mu staly peníze, kariéra a sport. Jsem zásadně proti obchodům otevřeným v neděli. Prodávají tam ženy – maminky, které pak nemají čas na výchovu svých dětí. Neprotestují, protože mají strach o zaměstnání. Minimem volného času ale škodí vlastní rodině. A společnost bez dobrých rodin je špatná.
Dnešní dobu bych charakterizoval téměř jako pohanskou.

Jak zde mohou pomoci věřící?
Na konci každé mše svaté slyšíme: „Jděte ve jménu Páně!“ Ježíš každého posílá do pohanského prostředí. Kněz se ale všude nedostane a kněžských povolání je obecně málo.
Dnešní lidé v moderní uspěchané době nemají o nic zájem. Neudělají si čas pro Boha ani pro duši. Jsou ubiti a uštváni rychlým tempem života. Ovoce ale nevyzraje za den. Stromy kvetou na jaře a jablka se sbírají v září. Člověk, který nepracuje na svém vnitřním zdraví, zhoršuje stav své duše a odpovídá tomu i jeho chování a prožívání světa. Umlčí v sobě Boží hlas a dostává se do vnitřního nepokoje.

Častou a pravidelnou zpověď považujete tedy za hodně důležitou...
Kdyby nebyl lékař v ordinaci, lidé by si hledali pokoutné bylinkáře. Potřebují nutně někoho, kdo by o ně pečoval. Pokud nechodí ke zpovědi, vyhledávají psychology a různé „rádce“. Zpovědnice je ta pravá duchovní ordinace. Tam se každý může uklidnit a uvolnit. Čím více ji člověk navštěvuje, tím méně tíhne k psychologům, pro mě „bylinkářům“.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou