K tomu se snad hodí modlitba Odevzdanosti Charlese Foucaulda:

Můj Otče, odevzdávám se Ti, učiň se mnou, co se Ti zalíbí.
Ať se mnou učiníš cokoli, děkuji Ti za to.
Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.
Nepřeji si nic jiného, než aby se Tvá vůle vyplnila na mně, na všech Tvých tvorech, můj Bože.
Odevzdávám svou duši do Tvých rukou.
Dávám Ti jí můj Bože s celou láskou svého srdce, protože Tě miluji a je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do Tvých rukou bez míry, s nekonečnou důvěrou, protože Ty jsi můj Otec.

Odevzdanost neznamená podlézavost ani rezignaci komukoli. Je to svobodné vyjádření příslušnosti Božímu království. Na život i na smrt. Vztah k okolí světa je určen Kristovým „dávejte panovníkům, co je jejich“. A občan Božího království většinou od světských panovníků nic neobdrží, není tedy co vracet. Ani ta úcta.