je zřejmé ,že budoucnost ŘKC a víry neleží na nich jak se mylně domnívají , ale na těch ,kteří jdou za Bohem a Ježíšem.

Odpovědnost za vlastní rozhodnutí a život !? A co když udělám omyl,jednoduše se spletu ? Například při vstupu do kláštera nebo do manželství ? Jak to mám napravit. Vždyť církev mi to neumožňuje. Jsem (u manželství) "odsouzen na doživotí"...Jak to autor myslel ?

Církev vám přece nebrání odejít jak ze špatného kláštera, tak ze špatného manželství. Nikdy ale nepřijme vaši lež, že jste se zbavil hříchu, když žijete ve smilstvu s cizí ženou. A že je manželství tělo, jehož údy tvoří muž a žena, není ustanovení Církve, nýbrž Boží, vyjádřené Kristem.

To jsou silná vyjádření. V Písmu stojí nejen "co Bůh spojil.." ale také "cokoliv rozvážete na zemi..". A proč má být ten,kdo udělal jednou chybu odsouzen na doživotí na rozdíl třeba od vraha. "Milosrdenství chci a ne oběť !"

Nikoli silná vyjádření, nýbrž logická úvaha.
Nezabiješ a Nezcizoložíš, jsou rozhodnutí uvedená v Desateru. Je tedy jeho dodržování pro vás obětí a jako milosrdenství vidíte souhlas vraždění a cizoložství?
Nikdo není odsouzen, jestliže chyby lituje a snaží se jí napravit. Církev vás neodsuzuje, nemá však vliv na vaše svědomí. To je pouze vaší záležitostí.

K tomu se snad hodí modlitba Odevzdanosti Charlese Foucaulda:

Můj Otče, odevzdávám se Ti, učiň se mnou, co se Ti zalíbí.
Ať se mnou učiníš cokoli, děkuji Ti za to.
Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.
Nepřeji si nic jiného, než aby se Tvá vůle vyplnila na mně, na všech Tvých tvorech, můj Bože.
Odevzdávám svou duši do Tvých rukou.
Dávám Ti jí můj Bože s celou láskou svého srdce, protože Tě miluji a je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do Tvých rukou bez míry, s nekonečnou důvěrou, protože Ty jsi můj Otec.

Odevzdanost neznamená podlézavost ani rezignaci komukoli. Je to svobodné vyjádření příslušnosti Božímu království. Na život i na smrt. Vztah k okolí světa je určen Kristovým „dávejte panovníkům, co je jejich“. A občan Božího království většinou od světských panovníků nic neobdrží, není tedy co vracet. Ani ta úcta.

Právě v kontaktech a vztazích mezi lidmi je onen "smysl", ona jistota. Osobní spirituální postoj to nevylučuje, ba předpokládá, ale kde marketing tvoří umělé vakuum, aby mu nic a nikdo nekonkuroval? Opět i v seriozním mediu se hluboce medituje nad lidskou polygamií, šimpanz nám vzorem, děti co shání rodiče s GPSkou asi vem čert. Že potom deprivanté zamořují politiku není náhoda, kompenzace mocí vlivem popularitou je logická.... Kromě sociální je i přírodní prostředí, krajina, flora, fauna může podporovat a utvrzovat. Když ale příroda začíná až na Anktartidě, to lid přijde zkráta, televize mu zalepí oči pečlivě režírovanými scénami a domov potom jen jako poloviční smetiště, kde ještě řepka a kukuřice. Ani sedlkák už nerozumí, žije v dotacích a hvězdných ziscích, aby dohnal oligarchu, les je těžba, hlava nehlava, když je dotace na harwester, udělá se i probírka, jak to zničí kulturu nikoho nezajímá, třeba fakturovat. Jako ti šimpanzi, jen k té dokonalé polygamii nám překáží ty děti, snad jen dočasu, ubývá jich valem.