Vydání: 2020/50 Na roráty se svíčkou i rouškou, 8.12.2020, Autor: Václav Štaud

Je třeba říct, že výchovné zásahy v mladých porostech nechávám zásadně právě na předvánoční čas. Prořezávkou uvolníme stromky, které mají v porostu podle pěstitelských zásad zůstat, a ty uřezané přinesou jiný užitek. Pěkné smrčky, borovičky nebo jedle udělají radost o Vánocích všem, kdo s námi do lesa vyrazí, a třeba i jejich přátelům. Vše ostatní odvezeme na farní zahradu, kde si v následujících dnech mohou vybrat stromky další farníci a sousedé. O malé náletové jehličnany mají lidé zájem také na hřbitov a haluze ze zbývajících stromků zužitkují zahrádkáři na záhony, případně na výzdobu. Tento způsob prořezávky prospívá také mladému porostu. Stromky, které jinak zůstávají ležet v lese, bývají totiž semeništěm škůdců, včetně některých druhů kůrovců.
Žádný ceník nemáme. Ale lidé vědí, jakou hodnotu pro ně stromek má a co by zaplatili na parkovištích supermarketů. Když chtějí, mohou svobodně a podle své možnosti přispět do kasičky na údržbu kostela. Důležitější v tomto případě je hodnota pohody, která naši každoroční adventní návštěvu lesa provází. Vždyť je to už jakási brána k Vánocům! Já tuto radost pravidelně prožívám nejen se současnými nebo bývalými farníky, ale i s přáteli z Uničova, kteří si tímto způsobem také rádi zdobí kostely či domovy. Aktivity se tam ujali především muži. Všichni se těšíme, i když letos budeme muset více dbát na protipandemická opatření.
V sobotu před první adventní nedělí přivezou sami farníci na tři desítky vánočních smrků 3 až 6 metrů vysokých z lesa jednoho z nich. Společně je hned rozestaví, aby začaly vytvářet adventní kulisu. O čtvrté neděli adventní se pak odpoledne sejde farnost znovu a stromky nazdobí. I to patří k příjemným chvílím, na které se dobře vzpomíná. U toho už já ale nemusím být. Těsně před svátky mám důležitější kněžské povinnosti.

P. FRANTIŠEK ELIÁŠ (*1965) vyrostl na hájence a jako syn hajného získal blízký vztah k přírodě. Absolvoval Střední lesnickou školu ve Šluknově a několik let pracoval v různých lesních profesích. Nakonec ale vstoupil do semináře a v roce 1986 byl vysvěcen na kněze olomoucké arcidiecéze. Působil většinou na Šumpersku, kde byl mezi roky 1992 a 2016 děkanem v Zábřehu na Moravě. Ve městě pomohl vybudovat aktivní oblastní Charitu a řadu fungujících křesťanských společenství. V lese u Maletína úspěšně hospodaří od roku 2005. Nyní je farářem v nedaleké Zvoli. Podporuje tradice myslivosti podle historických pravidel hraběte Antonína Šporka a jako spirituál se věnuje mysliveckému Řádu sv. Huberta.