Zabíjení jako projev převahy je nepřijatelné. Je stylem blízké nájemné vraždě.

Jedinec má ovšem své důvody, obvykle úzkost v nesrozumitelném prostředí. Immigrantům chybí tlak prostředí, okolí, obvyklý v jejich domovině. V druhé generaci ještě více, než v té, co ho zná z vlastní zkušenosti. Lidské tělo ve vakuu exploduje, podobně nováček v otevřeném světě. Podobný stesk je i u nás, tendence k levicovým zabezpečovatelským a tím nezbytně i totalitním přístupům. Lidé se na pracáku nepřiznají, že mají úspory, musí je někdo šacovat.

Změna směrem k válečnému právu (zákaz vycházení...) přinese i praktiky vyjímečného stavu. Např. návrat k absolutnímu trestu. Útočník na měkké cíle navíc sám žít nechce, nevzdává se, smrt mu štěstím. Vězení iluzivní, viz. palestinci.