Bosí karmelitáni překročili Alpy

Vydání: 2022/42 Synoda jako zralý plod koncilu, 11.10.2022, Autor: Jiří Macháně

Bosí karmelitáni z tzv. Janovské provincie řádu navštívili Česko. Týden před sv. Václavem přicestovali do Prahy, aby zde společně pracovali a poznali Fortnu – svůj nejseverněji položený klášter, který se vymyká řádovým zvyklostem.


Karmelitánské setkání u kávy na Fortně.


Bratři z Itálie i Středoafrické republiky navštívili všechny české kláštery bosých karmelitánů. Setkal se s nimi i nuncius Okolo (uprsotřed). Snímky Pavel Pola


Přicestovali řeholníci z Itálie, kde má řád sedm klášterů v oblasti italské Riviéry. Mnohem větší vzdálenost museli překonat zástupci čtyř komunit z misijní oblasti střední Afriky, kde společenství v posledních čtyřiceti letech sílí. „Z téměř 70 členů celé provincie, kam čeští karmelitáni patří, dorazila dvacítka vybraných řeholníků. Pravidelná setkání slouží k tomu, abychom hledali cesty, jak žít své povolání v této době,“ vysvětluje představený řádu v Česku P. Petr Glogar.

Janovská provincie se zcela neobvykle setkala mimo své kláštery v oblasti italské Ligurie a vůbec poprvé řeholníci takto společně vycestovali za bratry, kteří žijí v České republice. Navštívili Fortnu a další dva kláštery – v Praze u Jezulátka a ve Slaném. Malostranskou komunitu, která spravuje poutní místo u Panny Marie Vítězné, tvoří pět řeholníků – dva Indové, jeden Ital a dva Češi. Ve Slaném pak žije pět bratří, dále jeden student a dva aspiranti.

Vidět českou novinku

Současný provinciál Saverio Gavotto rozhodl o návštěvě za Alpami zejména kvůli novému pražskému klášteru, který vznikl po odstěhování sester karmelitek z Hradčan do Drast. Před dvěma roky spatřila světlo světa Fortna, klášter který je otevřen široké veřejnosti a kterou čeští bratři uvádějí do prostředí řádu jako novum. „Saverio už Fortnu znal a chtěl, aby se s tímto místem, stylem pastorační práce a životem seznámili i ostatní bratři v naší provincii,“ popisuje P. Glogar.

O Fortně už spolubratři českých řeholníků sice slyšeli a viděli fotky, ale teprve nyní se s ní mohli seznámit na vlastní oči. „Jeden z afrických bratří se při první společné večeři ptal: Co budeme s takovým velkým domem vlastně dělat?“ vypráví s úsměvem P. Glogar, který byl jejich průvodcem. Teprve když jim popsal (a později ukázal) rozmanitý a bohatý život v tomto „klášteře naruby“, ukázalo se, že spíše než že by zde karmelitáni a jejich početní spolupracovníci museli vymýšlet, jak prostory co nejlépe využít, momentálně hledají síly a kapacity, aby mohli všechny aktivity vůbec zvládnout a „aby šly dobrým směrem“.

Proč je to klášter naruby?

Bosí karmelitáni většinou nezvou veřejnost k programům uvnitř svých klášterů. Spíše ze své komunity vycházejí ven s přednáškami a pastorační péčí. Jakkoliv je zvykem, že i do kláštera mohou přijíždět lidé na pobyty v tichu. „Na Fortně jsme to obrátili. Máme k dispozici překrásné prostory, nemusíme nikam jezdit, pozveme lidi k nám, aby přišli a zažili něco z naší karmelitánské spirituality,“ vysvětluje P. Glogar.

Hosté z jihu strávili na Hradčanech několik dnů a poznali nejen to, co se zde nyní odehrává, ale i co se podařilo za poslední dva roky. Provinciál Saverio přitom zdůraznil, že tento způsob karmelitánského života je jistým způsobem výjimečný. Řád má rozmanité kláštery, co do velikosti, umístění ve městě nebo v horách, kláštery s bohatou historií a dlouhou tradicí, která trvá bez přerušení po celá staletí. Jak ale vyzdvihl, Fortna stojí na opačném pólu: pražská komunita vytváří v karmelitánském duchu klášter se zcela jiným nábojem, než určuje historická a dosavadní pastorační zkušenost řádu. Hlubokou tradici církve i duchovní bohatství řádu překládají na Fortně podle provinciála pro obyvatele české kotliny do srozumitelného jazyka a symbolů. A to jak řeholníci, tak zejména laici, kteří jsou odborně připravení a kompetentní vést různé kurzy a zodpovídat za svou práci sami i v týmu. „Pro bratry to bylo jisté novum. Není samozřejmé pouštět laiky do spirituálního prostoru. Se začleněním laiků do týmu Fortny jsme počítali od doby, kdy jsme o tomto klášteře začali přemýšlet. A to nejen z důvodu nedostatku personálních kapacit, ale především abychom využili jejich schopností a obdarování pro společnou duchovní práci,“ zdůraznil P. Glogar a dodává: „Mnozí bratři odjížděli s větou, která zazněla v úvodní přednášce sestry Denisy: zda my jako církev mnohdy nedáváme odpovědi na otázky, které nám ale nikdo neklade. A naopak je otázkou, zda dobře nasloucháme otázkám, abychom společně hledali odpovědi.“

V této souvislosti hosty zaujalo právě to, že na Fortnu nejsou zváni v první řadě lidé, kteří jsou zakotveni v církvi, ale že jejím úkolem je oslovit lidi mimo struktury církve, kteří do kostela třeba vůbec nepřijdou. „Neděláme tu přitom žádné kotrmelce, jsme vlastně velmi ortodoxní. Jen to bohatství tradice se snažíme přeložit do srozumitelného jazyka. Zabýváme se tématy, která člověka velmi intenzivně provázejí – jako například odpuštěním, které přece netrápí jen věřící. A to není jen věcí zpovědi a svátostí smíření. Přece každý člověk – i ten, co do kostela nepřijde – alespoň někdy potřebuje zakusit, že je mu odpuštěno, že on sám může odpustit. Zatímco pro lidi v církvi je tu svátost smíření, pro člověka z venku je třeba najít způsob, jak mu téma odpuštění přeložit a zpřístupnit. Snažíme se nejdřív poslouchat, po čem lidé touží, co vlastně hledají a co od nás očekávají – a teprve tam se rodí naše odpověď,“ popsal P. Glogar.

Tento způsob práce, ve kterém jdou karmelitáni v Česku tak trochu na okraj a vydávají se nevyšlapanou cestou, byl pro některé řeholníky ze zahraničí znejišťující. Jsou totiž zvyklí dávat kvalitní přednášky, slavit krásnou liturgii, vydávají náboženskou literaturu. „To všechno jsou ale formy, jež zasahují lidi, kteří rozumějí našemu „církevnímu“ jazyku. Když zvolíte jiný způsob, znejišťujete nejen sami sebe, ale i své okolí. Můžete udělat chybu nebo špatné rozhodnutí, ale jinak to nejde. Nové přístupy někdy způsobují napětí. Bylo zjevné, že pro některé bratry byla náročná byť jen představa přejít od tradičních forem k něčemu novému. Ale není divu, vždyť pro řadu z nich bylo udivující, kdo jsou ti, kteří na Fortnu přicházejí a zúčastňují se našich kurzů, i to, že se u nás připravují ke křtu dospělí,“ uzavřel s odkazem na velké kulturní a náboženské rozdíly představený z Fortny.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika, Zpravodajství



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay