Církev nestojí na několika svitcích, ty mají cenu snad pro právníky, jako ústava církve. Ale proces života je mnohem bohatší, např. řád bohoslužby je starší, než záznamy evangelií. Protože bohoslužba fungovala již v prvních dnech, kde byla evangelia jen kázáním svědků dějů a autorit. A takových indicií stovky, i v knihách odpůrců, i protivníků, kteří věru církev nešetřili. Kromě reformace, věřící tedy nevěří v knihu, ale v církev a skrze ni i Kristovi. Pro katolíka Božím Slovem je osobní Kristus, zatímco pro muslima je to Korán, jen text...Tradice víry je snad po lidské rodině nejstarší zkušeností, třeba propletená (což lze rozplétat) třeba místně omezená (beduin znal písek a velbloudy)

Krom evangelií je tedy celý organismus církve, můžete si vymyslet jiná evangelia, a založit sektu, ale ty končí brzy. Podobně si lze těžko vymyslet židovský národ a jeho tradici. Vymyšlen není ani Korán, docela navazuje a svým stylem rozvíjí.

Útok na církevní majetek, nebo snad přechod na putinovo pravoslaví (to je velmi starobylé, v mnohém blízké přímo judaismu) není nutný. Když se bádá, je dobré znát i okolnosti, proč media to obchodují, co jim to vynese. Jinak každá universita by jim upřesnila, oč běží. "ženou" nazývá Ježíš i svou matku, aby podpořil rovnost vykoupených, zda z toho nebo jiného koptové rozvinuli? Ptejme se jich, koptů! To nikdo neudělal, jen se prodávají vlastní dojmy.

A pokud Koptové trochu odbočili, nic nového, křesťanských osobitých skupin byli a budou tisíce, významný je proud, který je sjednocuje.

Již zmíněná reformace se odtrhla od úplnějšího proudu s důkazem na "texty". Tak i mediální svět zbavuje ověřitelnosti. Jinak minulost, již v prvních stoletích se poutníci pravidelně vraceli na svatá místa a i u pamětníků ověřovali a doplňovali podrobnosti. Syrská (stará) církev sice zanikla, ale zanechala texty s novým a hlubším pohledem. Od počátku jsou texty komentovány, porovnávány, překládány zpět do zdrojových jazyků (řečtina byla obohacující, praktická, kritická), protože mnohé v řečtině mizí, semitské jazyka jsou příliš odlišné. Je tedy i určitý "hypertext" za slovy a příběhy evangelijní, než jen, že někdo sedl a psal.. Literární tvorba je ovšem také všude kolem, ale snadno odpadá, oproti kanonickým.