že víra existuje proto, protože o dané věci není vědění. A protože o Ježíšovi víme pouze to, co o něm napsali jeho přínivci a obdivovatelé, musejí věřící věřit, protože nevědí, nemohou nijak dokázat, že je Boží Syn. Podobné to je se samotným Pánem Bohem (jakýmkoliv). Protože o žádném Pánu Bohovi nevíme nic konkrétního, tak jeden věří v Boha Hospodina, jiný v Boha Alláha, další třebas (teď už) v Boha Buddhu, Višnu, Bráhma, Ganéšu, prostě ve stovky a stovky všelijakých Bohů. A někdo na Bohy nevěří a věří na různé nauky. Podstatné pro všechny ty postoje je to, že žádný jejich příznivec je nemůže prokázat a proto (jen) věří.
A evangelia ani nejsou očitá svědectví. S vysokou pravděpodobností je nepsali očití svědci, a už vůbec ne ti, kterým autorství přisuzuje pozdější tradice. Evangelia jsou teologické příběhy, jejichž deklarovaným cílem je, aby čtenář uvěřil – aby uvěřil teologické “šťastné zprávě”, kterou chtějí sdělit.

Církev nestojí na několika svitcích, ty mají cenu snad pro právníky, jako ústava církve. Ale proces života je mnohem bohatší, např. řád bohoslužby je starší, než záznamy evangelií. Protože bohoslužba fungovala již v prvních dnech, kde byla evangelia jen kázáním svědků dějů a autorit. A takových indicií stovky, i v knihách odpůrců, i protivníků, kteří věru církev nešetřili. Kromě reformace, věřící tedy nevěří v knihu, ale v církev a skrze ni i Kristovi. Pro katolíka Božím Slovem je osobní Kristus, zatímco pro muslima je to Korán, jen text...Tradice víry je snad po lidské rodině nejstarší zkušeností, třeba propletená (což lze rozplétat) třeba místně omezená (beduin znal písek a velbloudy)

Krom evangelií je tedy celý organismus církve, můžete si vymyslet jiná evangelia, a založit sektu, ale ty končí brzy. Podobně si lze těžko vymyslet židovský národ a jeho tradici. Vymyšlen není ani Korán, docela navazuje a svým stylem rozvíjí.

Útok na církevní majetek, nebo snad přechod na putinovo pravoslaví (to je velmi starobylé, v mnohém blízké přímo judaismu) není nutný. Když se bádá, je dobré znát i okolnosti, proč media to obchodují, co jim to vynese. Jinak každá universita by jim upřesnila, oč běží. "ženou" nazývá Ježíš i svou matku, aby podpořil rovnost vykoupených, zda z toho nebo jiného koptové rozvinuli? Ptejme se jich, koptů! To nikdo neudělal, jen se prodávají vlastní dojmy.

A pokud Koptové trochu odbočili, nic nového, křesťanských osobitých skupin byli a budou tisíce, významný je proud, který je sjednocuje.

Již zmíněná reformace se odtrhla od úplnějšího proudu s důkazem na "texty". Tak i mediální svět zbavuje ověřitelnosti. Jinak minulost, již v prvních stoletích se poutníci pravidelně vraceli na svatá místa a i u pamětníků ověřovali a doplňovali podrobnosti. Syrská (stará) církev sice zanikla, ale zanechala texty s novým a hlubším pohledem. Od počátku jsou texty komentovány, porovnávány, překládány zpět do zdrojových jazyků (řečtina byla obohacující, praktická, kritická), protože mnohé v řečtině mizí, semitské jazyka jsou příliš odlišné. Je tedy i určitý "hypertext" za slovy a příběhy evangelijní, než jen, že někdo sedl a psal.. Literární tvorba je ovšem také všude kolem, ale snadno odpadá, oproti kanonickým.

„Dá se ale říci, že víra existuje proto, protože o dané věci není vědění.“

Podobné je to se slušností. Nikdo neví, kdy a kde se narodila, ale přesto jí každý zná, respektuje a řídí se jí. Ve společenství slušných lidí nemá neslušný člověk nebo sprosťák místo, působí cizorodě.
Říci, že slušnost existuje proto, protože o ní není vědění je vizitkou oné cizorodosti.