Ve světě bez hranic je člověk jako na balkoně bez zábradlí, musí pracně hledat, kam ještě ano a kde už ne. Hranice se ujasní až překročením, tedy bezpečným. Religiozita je hluboce intimní, jako i jiné intimní věci, a hrozí nechtěný souběh. Televizní divák je marketingem proměněn na nulu v šeru, zatímco ve světle nejlépe barevné obrazovky je skutečný svět. Tak zmizí i vědomí, že program byl zvolen, byla na něj reklama a všichni se dívají, jakápak volba? Tak je samozřejmé nevnímat své pocity, ale vidět je náhradně na druhých. Cílem útoku ne náhodou media, jsou neosobní, zatímco před Borovským lidé komunikovali osobně, po Borovském už to bylo jen v novinách. To je frustrace a vztek. Zejména, když někdo ublížen ještě i jinak.