Pořad jsem viděl, a jako divák u TV jsem nebyl do té atmosféry přímo vtažen. Je celkem pochopitelné, že i homosexuálové se v současné době, kdy už nejsou zaháněni do ilegality, domáhají stejných práv a stejného postavení ve společnosti jako heterosexuálové. Situace mně připomíná naše chování k levákům. V době mého dětství byli násilně přecvičováni, i když se to na nich psychicky neblaze podepisovalo, nyní v pohodě píší levou rukou, vyrábějí se pro ně "levé" nástroje a vadí to někomu? Tím pádem ovšem máme leváků podstatně více, než jich bylo v minulosti.

Podobné to může být i s homosexuály. Méně výrazní se nakonec oženili/vdaly, a nějak v manželství žili. A nebo měli/y "bokovky", kamarády rybáře, myslivce .... či důvěrné kamarádky. Co spolu při rybaření či u kafe dělali/y, to se nikdo nedozvěděl. Teď se rozvedou a mohou spolu veřejně žít. A společnost si zvyká. A samozřejmě není nutné, aby se hned "registrovali", podobně jako spousta heterů spolu žije jen"na hromádce". A míra tolerance ve spolenosti je vysoká, takže to nevadí ani katolíkům, k lítosti všelijakých aktivistů.
A co se týče adopce dětí - i homosexuálové jsou "jen lidi" a tak mají i zcela normální lidské pocity, k nimž patří i láska k dětem. Jenže (katoličtí) aktivisté jakmile uslyší, že dva gejové chtějí adoptovat dítě hned křičí, že jistě jen proto, aby ho mohli znásilňovat. Je s podivem, že se nebojí posílat své dcery do školy, kde je učí heterosexuální učitel.

Je také otázka, proč by věk partnerů měl být jen v určitém - správném - rozmezí. Můj bratranec žije se ženou ve věku jeho matky, a její dcera je jen o dva roky mladší než on. Kamarádův syn si také nalezl ženu o generaci starší. A oba vyrůstali v "řádné" rodině. Můj syn má zase přítelkyni o 15 let mladší - ale to prý je ještě únosné. Naše pokrytecká společnost považuje za normální, když 15 letou holku odpaní její 16 letý kamarád, neuměle, necitlivě, ale nesnese, že by ji měl do ženství jemně, citlive, zkušeně uvést třicátník.

Je také pochopitelné, že dítě vyrůstající v homosexuální rodině může k homosexualitě inklinovat. Ne proto, že by se "infikovalo", ale spíše bude vychováno natolik svobodomyslně, že ani slabé homosexuální sklony nebude potlačovat.
Jak bylo poukázáno, v současnosti mnoho dětí má kolem sebe jen ženské vzory.Rozvedená matka i babička, jejich kamarádky, učitelky ve škole, vychovatelky v družině ...... takže nějaké obavy, že dvě "matky" v rodině by jej měly poškodit ....?

Ale musím říci, že i já považuji za špatné, aby v rodném listě byly dvě matky či dva otcové, To je skutečně logický nesmysl. Vztah homosexuálního partneta/rky k dítěti by měl být vyřešen jinak. Za obdobný nesmysl považuji náhradu otce a matky rodičem 1 a 2. Ale proč se to homosexuálním
aktivistům daří prosazovat? V rámci boje proti "totalitě", za svobodu a demokracii, se s vaničkou vylilo i dítě. Teď stačí pár (tisíc) podpisů aby se příslušná komise začala peticí zybývat a není-li nějaký protiohlas, začnou poslanci o požadavcích jednat. A jak vidíme, křesťané/katolíci jsou v prosazování i správných požadavků velice laxní. O tom svědčí i diskuze v katolických mediích - v podstatě žádné. Zato na homo-stránkách jsou diskuze velice bouřlivé. A samozřejmě když věřící nejsou aktivní, nic jim nebude přiznáno.

Zde bych si dovolil vzpomínku na "komunistickou totalitu". Jeden známý, hluboce věřící katolík, a jeho manželka, která pracovala jako učitelka v mateřské školce. A ředitelka místní ZDŠ začala poukazovat na to, že soudružka XY chodí do kostela a tím pádem není "vyrovnána" s náboženskou otázkou. Jak mně říkali, radili se s právníkem v okresní organizaci ČSL, ale ten prý se strachy roztřásl jako ratlík a jen jim doporučoval, aby raději jezdili do sousední farnosti. Já jim naopak "bojovně" doporučoval, aby si stěžovali na Kontrolní a revizní komisi ÚV KSČ. "Máme náboženskou svobodu! A co se vám může stát? Máte sice maturitu, ale začínali jste jako dělníci. A práci vždycky seženete!" Ne, zase oni se rozklepali.

Teď už máme svobodu a demokracii, věřící se mohou organizovat, shromažďovat, pořádat průvody, poutě i Boží Těla, stavět si kultovní objekty. Církevní představitelé jsou s těmi státními "jedna ruka", rozdílnosti v konfesích jim nijak nevadí a mnohdy i "ruka ruku umývá!"

Když jsem se předloni zůčastnil Prague Pride, viděl jsem protidemonstraci sdružení D.O.S.T. - pár desítek "smutných" lidí s "neveselými" projevy - ale pak mnohatisícový pestrý průvod veselých lidí, rozhodně ne jen homosexuálů, takový malý riodejaneirský karneval. Uprostřed Václaváku na stupínku stál smutný muž s megafonem a účastníkům vyhrožoval pekelnými tresty. Všichni ti "duhoví" jej rozpačitě míjeli, až k němu vylezl malý dívčí čertík a začal se vedle něj nakrucovat. Vzbudil nadšený aplaus, a s vyhrožujícím mužem se pak radostně fotily nazdobené lesby s duhovými vlajkami.

Problémem katolickýc aktivistů je i to, že nedovedou s oponenty diskutovat. Takový aktivista či teolog nebo kazatel, dostane-li prostor v TV, si nepřivede vzdělaného ateistu s nímž by diskutoval o "pravdách víry", ale nejraději úslužnou moderátorku, která je evidentně nějakými nábpoženskými vědomostmi zcela netknutá. Nebo spolu diskutují dva kněží o tom, jak Pán Bůh ten Svět báječně stvořil. A nebo prof. Halík anoncuje, že bude diskutovat, ale jen s těmi, které si vybere (a kteří mu budou přikyvovat).

Docela by mě zajímalo, kolik katolíků takové pořady sleduje. Pokud něco takového vidím já, upřímně přiznávám, že to je vskutku jen pro hluboce věřící, kteří ze své mysli vyloučili kritický rozum.

víc od něj čekat nelze. Lidská intimita jako všechno v přírodě je spíše Gaussova křivka, než ostré hrany. Ať genetika nebo sociální procesy tvoří přechodné tvary i fáze. Málokdo je ochoten sám u sebe vnímat pohyb svých preferencí věkem a zkušenostmi. Natož hodnotit druhým. Tradiční a jedninná produktivní civlizace tedy pomáhá vyprofilování smysluplným směrem. Oblečení, společnost, přechylování v gramatice, asi ne náhodou. Rozpad a sklon k deviaci byl vždy. Pokud je někdo výrazně za hranou adaptace na obvyklé, není dnes v koncentráku, ale jen se od něj čeká ohleduplnost k nezralým a zranitelným, aby jejich růst byl méně bolestný, např. neřešili své potřeby předčasně a neupadali tak do bezmoci, strachu. Ne pro orientaci, ale pro nevhodný věk. Jistě partnerky, které si adoptují dítě mentálně handicapované, uplatní své dispozice i příkladně. Jinak děti s jinými potřebami rozvoje, než jen opečování. Ale zpět k marketingu, televizní obchodníci jsou cvičeni na prodej svého produktu, i kdyby to byly jen kozí bobky. Pro konfrontaci je dobrý i předchozí výcvik pro takové situace. Jinak oni hravě střelí do naší achilovo paty a mají trofej, ubohý televizní čumil jim k tomu pleská.

Můžete vysvětlit, co je to kritický rozum?
Jaký porovnávací etalon používáte?

Já bych jej definoval jak samostatné přemýšlení o sdělovaných a získávaných informacích, získávání informací z různých i protikladných zdrojů, jejich vyhodnocování na základě vlastních vědomostí, znalostí, porovnávání s jinými informace, jinými názory.