Pomáhat, chránit a…
16.1.2014, Autor: Václav Štaud
V nedávných dnech se naše republika bavila pohledem na neplánovaně koncertujícího pražského policistu. Objevily se spekulace, že byl pokárán za neplnění důležitějších povinností. A později, když amatérské video vyvolalo velmi pozitivní reakce nejen doma, ale i v zahraničí, klavíristu v uniformě jeho nadřízení zase údajně pochválili. Každopádně se stalo, že policistům povyrostla obliba, a na chvíli snad dokonce přestali být terčem vtipů. Šťastná náhoda? Přejme si, aby to náhoda nebyla a heslo „Pomáhat a chránit“ mohlo být doplněno slovy „občas i potěšit“. K vyslovení na první pohled naivního přání mě opravňuje vlastní zážitek.
Návštěva se mimořádně vydařila, vyjížděl jsem od bydliště dávného přítele plný skvělých dojmů a pohody. Než se ale vůz stačil náležitě rozjet, vidím v dálce dvojici policistů. Muž a žena jdou v uniformách proti mně a vypadá to, že se příjemně baví. Když mě zpozorují, napřáhne muž ruku, jako by mě stavěl. Hledím vyjeveně, jaká to při tom dělá podivná gesta. Ve vteřině mu rozumím: Nemám zapnutá světla! To zase bude drahý výlet… Bleskurychle rozsvěcuji, pomalu zastavuji a sahám po peněžence. Ale oni mi ukazují: Ne, jsme rádi, že jsi pochopil. Jeď s Pánembohem dál a hlavně sviť, ať někoho neohrozíš! Když je s úlevou míjím a vidím, že se na mě oba smějí, alespoň na znamení díků zamávám. A pak v zrcátku sleduji, jak se zastavili, otočili a také oni chvíli mávají. Ujišťuji se, že se mi to nezdálo. Opravdu jsem nic nepil! Jak si ale ten zázrak vysvětlit? Opravdu bude svět v novém roce o tolik laskavější, či těm dvěma jen zrovna skončila služba? Anebo mezi nimi právě rozkvetlo něco tak krásného, že je to přivedlo na cestu dobrých skutků? Odpověď mi asi zůstane navždy utajena. Ale pro jistotu místo a čas neuvedu. Co kdyby měli jejich nadřízení na věc radikálně jiný pohled?
Sdílet článek na:Sekce: Blogy, Redaktoři, Články
