Podobenství o milosrdných
7.4.2013, Autor: Alena Scheinostová
Jako malá jsem si myslela, že „lotry“, mezi něž upadl jistý pán cestou z Jeruzaléma do Jericha a jež mu způsobil„y“ tak krutá zranění, jsou jakési takové obrovské kameny, něco mezi kokořínskými pískovci a Stonehenge.
A že když se o ně chudák pocestný potluče, nezbude mu, než opuchlým okem vyhlížet nějakého toho milosrdného Samařana, který se o něj postará. Že to v jistých okamžicích bez Samařana nejde, to mi nicméně bylo naprosto jasné už tenkrát. Však nám také pan farář právě tohle podobenství na „nábrli“ vysvětlovával s opravdovým zápalem.
Letos o Velikonocích jela jedna redaktorka KT z Vltavice do Budějovic. Ve srovnání s trasou Jeruzalém – Jericho je to zhruba stejně daleko, jen u nás v Jižních Čechách nejspíš víc sněží. A víc to klouže. Takže se nakonec ve škodovce potlučete právě tak jako mezi těmi lotry, ať už vypadají jakkoliv. Jsou svátky Zmrtvýchvstání, Pán Bůh vás v tom tedy nenechá. Obratem pošle Samařana. Přesněji Samařanku. Samařanka vyběhne ze svého nedalekého domečku, uklidní vás, polituje, nabídne startku a pomůže vám odtáhnout vrak ze silnice k sobě na zahradu. „Aby vám to do rána nikdo nevybral.“ Ještě večer vám volá, jak jste dopadla v nemocnici. Má opravdovou radost, že dobře. Vrak i s rádiem, dětskými sedačkami, spoustou drobných, leč užitečných a funkčních drobností v kufru, a dokonce klíčky, kterými šlo auto ve svých lepších časech odemknout a nastartovat, vám hlídá až do příjezdu odtahové služby. Nic se neztratí.
Proč to píšu? Dotyčná Samařanka byla tím, čemu Češi říkají „nepřizpůsobivá“. Policisté i páni přes odtahy byli upřímně zděšení, když jsem je směrovala k místu, kde se nehoda stala a kde rozbité auto najdou. „Ale mladá pani, tam bydlí ti – no – Romové! Tam už nenajdeme ani tu škodovku, natož vaše věci…“ Nu, jak už víme, našli. On totiž Ježíš tenkrát o těch Samařanech nepovídal náhodou. Pamatujete, jak se s nimi Židé nestýkali a nemysleli si o nich nic moc dobrého? O kom by asi takhle mluvil dnes, kdyby místo po Judeji chodil po střední Evropě… Jeden nápad bych měla.
Čímž nechci říct, aby kdokoli jako na povel přepínal na vlny nekritického multikulturalismu či jakékoli jiné vlny (kromě té Zelené, ta se v tomto ročním období stále ještě pokaždé vyplatí). Jenom se dělím o svou velikonoční zkušenost – možná nepříliš duchovní, ale rozhodně plnou podnětů stejně neočekávaných i nekonvenčních, jako je jejich Původce.
Sdílet článek na:Sekce: Články, Redaktoři, Blogy
