Pěšky do Jeruzaléma – den třetí

30.10.2014, Autor: Tomáš Kutil

Dnešní putování začalo opět za rozbřesku. Místo přírody nebo poutních míst nás ale čekal křižácký hrad Belmont. Probouzení nového dne jsme tak mohli pozorovat z rozvalin místa, které vybudoval řád johanitů, aby chránil křesťanské poutníky ve Svaté zemi. Přestože muslimové hned po porážce křižáků hrad rozbořili, stále se tají dech nad jeho velikostí. Musely v něm žít stovky lidí. I jeho rozvaliny působí monumentálně. Hrad stojí na nejvyšším místě široko daleko, i rozhled do kraje je proto nezapomenutelný.

Jeskyně, ve které podle tradice bydlel i křtil sv. Jan Křtitel.

Z hradu jsme sestoupili do údolí a procházeli plantážemi pomerančovníků a jabloní. Většina úrody byla už ale bohužel pryč. Pak zbývalo překonat jediný hřeben a mohli jsme vstoupit do údolí, které ústí Jeruzalémem. Díky úrodné půdě žijí na tomto místě lidé už tisíce let. Plodiny však země nevydala sama od sebe. Cestou jsme proto mohli obdivovat důmyslný systém drobných teras, jež z holé stráně vytvářejí soustavu drobných políček. Déšť tak hlínu neodplavuje do údolí, ale zavlažuje ji tam, kde je. Při tom jsme rozjímali verše z 5. kapitoly knihy proroka Izajáše o obdělávání vinice. Mohli jsme postřehnout i fakt, že kameny, které vinici zdánlivě překážejí, jsou pro ni ve skutečnosti nezbytné. Lze je sebrat a vytvořit z nich zeď vyrovnávající terasu. Stejné je to i s překážkami, kterým musíme my v životě čelit. Jsou totiž velmi potřebné i pro náš duchovní růst.

U JANA KŘTITELE

Po sestupu do údolí a krátkém výstupu na protilehlé úbočí jsme přišli do františkánského kláštera sv. Jana Křtitele v pustině. Jde o místo, kde Jan Křtitel podle tradice nějaký čas přebýval a zřejmě i křtil. V kostele postaveném nad Janovou jeskyní jsme prožili mši svatou. Po obědě naše cesta pokračovala menším údolím, jímž se na jaře valí voda. Teď tam nebyl ani potůček. Došli jsme až k přehradě vytesané z mohutných kvádrů. Jde o stavbu, která tu stojí od Ježíšových dob. Nechal ji totiž postavit král Herodes, aby údolí za ní důkladně zavlažil a bylo na jeho úbočích možné pěstovat víno, granátová jablka nebo datle.

Po výstupu nad přehradní zeď se nám otevřel výhled na část Jeruzaléma – byli jsme už totiž opravdu velmi blízko. Nejprve jsme ale zamířili od vesnice Ein Kerem, kde se nachází kostel Navštívení Panny Marie. Podle tradice se právě tam setkala těhotná Maria s Alžbětou, která čekala Jana Křtitele. Vzhledem k tomu, že je Nazaret na druhé straně Izraele, musela to být pro Marii dlouhá a namáhavá cesta. Z Ein Kerem jsme se pak vydali autobusem do pouště, abychom se další dva dny mohli opět přibližovat k Jeruzalému, tentokrát z druhé strany. A také abychom zažili ticho pouště i její bezútěšnost a nehostinnost. Půjde-li vše dobře, v pátek večer bychom měli přes Getsemanskou zahradu vstoupit Lví branou do Jeruzaléma.