Pěšky do Jeruzaléma – den prvý a druhý

29.10.2014, Autor: Tomáš Kutil

Díky spolupráci KT a CK Křížek mohu právě teď na vlastní kůži zažívat, jaké to je, pokud se člověk vydá pěšky do Jeruzaléma. Samozřejmě ne z ČR, ale naštěstí jen z Emauz. Naše cesta je ale různě klikatá, dnes (ve středu) dokonce do Jeruzaléma skoro dojdeme, ale poté nás ještě autobus odveze do pouště a my půjdeme k Jeruzalému dva dny pouští z opačné strany.

NA VLASTNÍ NOHY

Jaké to je? Člověk má možnost díky skutečné pěší pouti s batohem na zádech prožít Svatou zemi daleko intenzivněji, než když zajímavými místy jen projíždí. Vstáváme každý den ještě před rozbřeskem. Zažíváme tak probouzející se přírodu a pozorujeme přechod z nočního klidu do ruchu dne. Vnímáme kontrast relativně poklidné přírody a spěchu vesnic a městeček. Potkáváme místní obyvatele a zblízka pozorujeme, jak bydlí, jak jejich vesnice a kibucy rostou, mnohem intenzivněji pociťujeme i členitost krajiny. A také horko. Především v poledních hodinách si člověk uvědomí, že cesty Ježíše a jeho učedníků musely být někdy pěkná makačka. Denně sice ujdeme maximálně 2O km (většinou méně), ale ve spojení se zdejším klimatem a kamenitým povrchem to dává zabrat.

Duchovních impulzů je spousta. Každý den slyšíme několik úryvků z Písma, které se téměř vždy vážou k místům, jimiž procházíme. V Emauzích nás provázeli učedníci, kteří se tam setkali s Kristem krátce po jeho vzkříšení, při cestě okolo zavlažovacího vodního systému jsme zase rozjímali o vodě života, kterou je Boží přítomnost. Nad údolím Ajalón jsme zase četli úryvek, jak právě tam Bůh vyslyšel prosby Izraelitů a pomohl jim zvítězit v boji. My jsme pak uvažovali nad tím, že Bůh uzavírá smlouvu i s námi a slyší naše prosby. Pod poustevnickou jeskyní jsme pak zakusili potřebu ústraní a ztišení.

DO OPATSTVÍ I DO MEŠITY

Druhý den – úterý – byl o něco méně namáhavý, zato zastavení a zajímavých míst bylo na cestě o něco více. Předně – Abu Goš – arabská vesnice, která se prohlásila za loajální ke státu Izrael, a byla tak ponechána na jeho území a vzkvétá. A nad ní pahorek Kirjat, kde podle tradice několik desetiletí přebývala Archa úmluvy. V tom místě jsme prožili bohoslužbu s nádherným panoramatickým výhledem. O kus dále jsme navštívili benediktinské opatství, kde stojí dochovaný kostel postavený křižáky ve 12. století. Jeho stěny zdobí autentické fresky z dob křížových výprav.

Státní svátek – 28. říjen – jsme oslavili obědem v arabské restauraci, a aby pestrost dne byla co největší, zamířili jsme k mešitě. Protože místní imám je poměrně liberální, mohli mešitu navštívit společně muži i ženy, jen bylo potřeba, aby se především ženy důkladně zahalily. Poutnice byly tak zhruba hodinu k nerozeznání od místních muslimek, protože si půjčily jejich šátky a sukně. Díky Jasmíně, která nás provázela, jsme pak mohli chvíli pronikat do tajů islámu. Pak už jen do kibucu Tzuba, kde přečkáváme další noc ve Svaté zemi.