Zbytek dne jsme se pouští blížili k Jeruzalému a cestou si prohlédli poutní místo, které muslimové uctívají jako Mojžíšův hrob. Každá zátočina cesty nabízela nové výhledy do kraje a všichni poutníci byli překvapeni rozmanitostí pouště. Ano, je to suchá, nehostinná krajina, kde je život tvrdý a přežijí jen velmi odolné rostliny a živočichové, přesto je každý kopec jiný. Jeden úplně bez porostu, jiný s chomáčky travin, další byl zas díky jinému složení hornin do červena. Odpoledne jsme sešli přímo do vádí a viděli Cisternu králů. Jde o velikou prohlubeň vytesanou do skály, která je po deštích schopna zadržet značné množství vody a je v ní několik dalších měsíců možné napájet dobytek.

Noc jsme strávili v pouštním kempu Genesis land. Nevím, jak věrně, ale má připomínat styl, jakým bydleli původní Izraelité – například Abrahám. Místo zvířecích houní jsme sice spali ve spacácích, ale stany samy o sobě působily relativně věrohodně. Zaujala nás i výborná večeře, kterou jsme absolvovali vsedě na zemi, a obsluhovali nás lidé v oděvech beduínů.

 

DÉŠŤ BYL PROTI

Pátek jsme měli strávit znovu pochodem pouští, tentokrát ale přes vádí Kelt, kterým protéká potok. Dešťové mraky a později i déšť sám nám to ovšem znemožnily. Stačí totiž jen trochu vydatnější příval vody, a vádí se rychle změní v dravou řeku. A kdo jím zrovna prochází, nemá moc velkou šanci se někam rychle uklidit. Proto nás místní správci do vádí pustili jen nahlédnout. Zde jsme prožili ranní ztišení s biblickým textem, pak jsme ale museli přivolat autobus, který nás oklikou odvezl tam, kde jsme měli vádí opouštět. Na tom místě jsme do něj znovu sestoupili a prohlédli si pouštní klášter sv. Charitona a okolní jeskyně. Pak znovu do autobusu, který nás odvezl do Jeruzaléma na Olivovou horu. Vzhledem k hustému dešti jsme průchod Olivovou horou trochu zredukovali a navštívili jen Chrám národů a malou část Getsemanské zahrady. Stále v dešti jsme pak prošli Lví branou do Starého města. Díky ne úplně vlídnému počasí ovšem byly jeho ulice poloprázdné, a křížovou cestu Via Dolorosa jsme tak mohli projít v neobvykle poklidné atmosféře. Na větší zástup lidí jsme narazili až v Chrámu Božího hrobu. Ten nás ale čeká ještě v neděli brzo ráno, kdy tam bude zřejmě o něco komorněji. Nyní jsme už zabydlení u růžencových sester v sousedství americké ambasády. Večer nás čeká Zeď nářků při začátku Šabatu, zítra prohlídka hlavních poutních míst Starého města, jen Chrámovou horu si necháme na neděli.