v souvislosti s Mejlou Hlavsou:

Jsme zhruba stejně staří. Na rozdíl od Mejly, který, jak v knize přiznává, se nechtěl učit, nechtěl pracovat, jsem se snažil připravit na život co nejlépe - studiem, brigádničením o prázdninách. Stejně jako moji spolužáci - kamarád, syn živnostníka kterého "zlikvidovali" komunisté a který se pak živil jako řidič nákladního auta, spolužačky, dcery sedláků, kterým komunisté "ukradli" statky a donutili vstoupit do JZD. Kdybychom někde něco kradli, neučili se, asi by nás otcové přizabili.

Na učňovské i střední škole se dala dohromady parta nadaných studentů a založili školní kapelu. Nástroje jim koupila škola. Kluci nakonec byli tak dobří, že si udělali i tzv. "přehrávky". tj. předvedli své "umění" před příslušnou komisí a bylo jim povoleno vystupovat i veřejně, nejen na půdě školy. Stejnou možnost měl i Hlavsa, kdyby se ovšem řádně učil a žil spořádaným životem mladého muže.

Nyní, i spolu s Magorem je opěvovaný za to, že vlastně "bojovali" proti "komunismu". Když ale v současnosti někteří mladíci žijí podobně, jsou - po právu - kriminalizováni. Ani katolická církev, v dobách kdy společnost ovlivňovala, takové chování netrpěla.
Proč by to tedy měla trpět společnost socialistická?