Ach, být tak ženou v domácnosti...
30.1.2014, Autor: Zita Chalupová
V posledních letech se mi od Ježíška kupí zvláštní dárky: pekárna na chleba, šunkovar, hrnec na těstoviny, obří mrazák... Asi mi tím rodina chce něco naznačit.
No, co asi: chutnají jim moje marmelády, cinzano z rýže, domácí vánočky a rohlíky, kyselo z žitného kvásku, sirup z bezových květů bez vaření, džem z černého rybízu za studena, jehněčí kýta na česneku koupená od biozemědělce, kterého jsem před lety poznala díky reportáži pro Katolický týdeník (prodává celé rozbourané biojehně za 60 korun kilo!). Taky asi domácí slepice od paní z trhu a její domácí vajíčka se dvěma oranžovými žloutky... No a teď taky domácí chleba žitný, pšeničnožitný, toastový, šunka vepřová, kuřecí, krůtí.
Nevím, kdy a kde jsem se k tomu přichomýtla. Vždycky mě spíš bavilo chodit na koncerty a do hospody, jezdit na výlety, diskutovat o politice, popíjet pivo či víno, zpívat a jamovat s kapelou. Mým údělem taky odvždycky je o všechny se postarat, přinést peníze a současně uvařit ty marmelády, upéct chleby... I proto asi od samého počátku vydělávání mám vždycky nejméně dvě práce (v jednom roce jsem jich měla osm!). A pořád si říkám, že mě to hrozně baví. Naučila jsem se (protože je to všechno doma, bez pracovního poměru) mít morální imperativ a fakt v určité chvíli pracovat, i kdyby se mi víc chtělo ležet, číst si nebo spát. Taky jsem nikdy nezmeškala žádný termín.
Ovšem na druhou stranu je pravda, že si ve svém životě nepamatuji hezčí období než mateřské dovolené. Absolutní klid, nikdo neobtěžuje ohledně pracovních záležitostí, člověk vydělává jen tím, že existuje a má dítě... (Nutno podotknout, že u obou mateřských jsem měla nějakou práci!)
Pak začne dítě chodit do školky a je po idyle. Nic se vlastně nemění, jen člověk musí víc pracovat.
A tak jsem až teď, v kvapem se blížícím silver age, zjistila, že by mě vlastně úplně nejvíc bavilo být ženou v domácnosti: marmelády, šunky, chleby, dobré obědy, taky teda praní, žehlení, uklízení, ale to se dá při čistě domácím režimu vydržet.
Teď jsem se dívala na internet: se dvěma dětmi mám do důchodu ještě dvacet let. Být ženou v domácnosti už se mi nepodaří, zbývá vydržet starání se o šestičlennou rodinu. A to nepočítám různě se měnící počet zvěře, mazlíčkovité i hospodářské... Ale je to starání docela pěkné: marmelády, chleby, dobré obědy... Jen kdyby ta práce tolik neobtěžovala.
(jej)
Sdílet článek na:Sekce: Blogy, Redaktoři, Články
