Poprvé ve vězení

3.12.2015, Autor: Kateřina Šťastná

Blížím se k areálu jiřické věznice. Mám za úkol udělat vánoční reportáž z vězení. Mísí se ve mně velká zvědavost, ale i strach – z toho, co uvidím, jak to ustojím, jak to zvládnu, jak to napíšu. Ostnaté dráty, velké betonové plochy, prostor mezi plotem, určený k „vycházkám“ tak, jak ho známe z televize, to vše ve mně budí zvláštní pocity. Co všechno asi vykonali ti, kdo tam jsou – a s nimiž budu mluvit?
Procházím bezpečnostním rámem, odevzdávám telefon (ten nemám povolený) a ukazuji diktafon (ten povolený mám). Zaklapávají se za mnou mříže a vcházím. Na první pohled to tu vypadá jako v každé jiné budově. Dlouhé chodby, spousty dveří. Žádné oprýskané zdi. Vlastně je to tu i docela hezké. Představa filmového vězení je tomu na hony vzdálená. Přesto je tu taková zvláštní atmosféra. Cítím se nesvá, když na mě zírají dva páry očí odsouzených mužů, okolo nichž procházíme do vedlejší budovy. Ale bude hůř. Uvnitř mě čeká skupinka šesti mužů, kteří jsou ochotni si se mnou povídat.
Jeden po druhém vchází do kaple, kde na ně čekám – zdraví mě a podávají mi ruku. Tři roky, pět, osm… Co asi spáchali? Sami o tom nechtějí mluvit. „Dělal jsem, co jsem dělat neměl.“ „Jsem tu, protože jsem žil bez Boha,“ zní odpovědi. Jeden z mužů, poměrně mladý, má francouzskou hůl – možná po autonehodě? Jiný má zlomený nos a na něm velkou, ještě ne úplně srostlou jizvu. Někteří jsou hodně svalnatí. Napadá mě, že dozorci musejí být dost v kondici, aby je zvládli.
Jedno mají ti muži ale společné. Někde hluboko uvnitř je smutek, bolest. Jsou to úplně normální lidé jako každý z nás. Většina má rodiny a děti. A kdyby mohli, jistě by si vybrali „jiný“ život. 
Byla jsem tu sotva hodinu a půl. Přesto zůstal dojem možná na celý život. Jak to asi ponesou ti, kdo tady jsou roky? Zatímco opouštím věznici, myslím na ty, kteří ji opustit nemohou. Na jejich ženy a děti. Co bude dál? Jsou tu naposledy? Těžko říct.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Články



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay