Benzinka při dálnici kousek za krajem Prahy. Auta sviští po dálnici jedno za druhým. Lidé přijíždějící na parkoviště se jedou občerstvit do fast foodu, jiní doplňují pohonné hmoty, další využívají toalety při odpočívce.
15.10.2015, Autor: Kateřina Šťastná
Mezi ostatními auty zastavuje renault zlínské poznávací značky. Vystupují z něj dva muži. Na první pohled stejní jako všichni ostatní. Ovšem v rukou nesou malé dečky. Umístí je na kus travnaté plochy při parkovišti. Vidím, jak se soustředí, spínají a rozepínají ruce, klaní se, natočeni jedním směrem. To jsou muslimové, udiveně říkám. Naposledy jsem viděla modlící se muslimy v Betlémě. Tady jsme kousek od Prahy, navíc na místě, kde bychom sotva čekali modlící se lidi. Jsem jak u vytržení a sleduji ten výjev, zatímco všude se hemží kolemjdoucí i auta. Naprosto se nenechají rušit a já z jejich gest cítím opravdovost. A zda tuší, jakým směrem je Mekka, honí se mi hlavou. Ale to tu teď není podstatné. Muži se několik minut soustředí na modlitbu, pak nasednou do svého auta a pokračují v jízdě.
A já přemýšlím, kolikrát my bychom se dokázali takto soustředěně modlit, aniž bychom si připadali minimálně sledováni zvědavým okolím? I večer mám stále tento výjev před očima. Inspiroval mě k větší opravdovosti při modlitbě.