Co s Husem dnes?

3.7.2013, Autor: Martin T. Zikmund

Již za dva roky uplyne 600. výročí upálení Mistra Jana Husa, teologa a kazatele, jehož řadíme do pomyslné elity nejvlivnějších osobností našich dějin. Přesto není zcela jasné, z jakého ideového konce pátrat po Husově odkazu pro dnešek. Z katolického? Byl katolík či nebyl katolík? Jisté je, že zemřel jako katolický kněz, byť odsvěcený a potrestaný. A to věc komplikuje. Průběžně se sice v novodobých dějinách ozývaly hlasy, aby si čeští katolíci vzali přece Husa za svého - mezi tyto hlasy patřil i Jan Pavel II. - ale toto přání jednotlivců se zatím nepodařilo v kýženém měřítku naplnit.  

Hus bývá řazen mezi reformátory, ale evangelíkem v reformačním smyslu také nebyl. Typicky protestantské otázky jako ospravedlnění z víry nebyly otázky Husovy. Skutečnými zakladateli evangelické reformace byli až Martin Luther a Jan Calvin, v našich končinách arci s předvojem Jednoty bratrské.

 A konečně ani československá církev husitská se nemá důvod k Husovi hlásit bez výhrad, pomineme-li skutečnost, že si po husitském hnutí vypůjčila jméno. Sama vznikla jako hnutí zčásti modernistické, zčásti vlastenecké na počátku 20. let 20. století ze značně odlišných důvodů než Husova reformní činnost.  Nezrodila se na základě úporného zápasu o pravdu ať to stojí co to stojí, nýbrž - na schůzi.

Co ale s Husem dnes? Komu vlastně tento „reformátor“, jak jej nazval i Jan Pavel II., patří? Snad lze říct, že patří všem třem těmto církevním uskupením a přitom má význam i pro tu část našeho národa, která se ke křesťanství nehlásí vůbec.

Katolíkům může být Hus vzorem jako horlivý kazatel evangelia, který se nebál tepat i do vlastních řad, jakkoli musel od počátku počítat s následky.  Jeho étos je i dnes zapotřebí tam, kde se svědectví evangelia dostává do vleku  církevního politikaření. Evangelíkům může být zase Hus příkladem toho, že církev se nemůže uzavřít jen ve svých sborových domech, ale evangelium má být silou se společenskou rezonancí. A novodobým husitům Hus už svou cestou do Kostnice, na univerzální koncil, nechť slouží jako poukaz, že církev Kristova se nemůže bez trvalých škod definovat na národním principu. Všeobecně pak platí, že všem Čechům, ať už věřícím či nevěřícím, má být Husova památka očkovací látkou proti korupci a společenské apatii všeho druhu.  

Jan Hus se ve svém reformním úsilí odvolával na pravdu Kristovu, která jej pohání. V této souvislosti nemohu nezmínit, že žádné biskupské či papežské heslo mne neoslovilo tolik jako heslo Benedikta XVI:  COOPERATORES VERITATIS – spolupracovníci pravdy. Kéž by se toto heslo Benedikta XVI. stalo i klíčem k Husovým oslavám za dva roky.  Nejen proto, že pravda jednou zvítězí, ale i proto, že pravda už dnes osvobozuje.

Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Diskuse

Husovská tradice je i dohledatelná Michal 7.7.2013 13:57

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 19. – 25. května 2020

Oslava 100 let Jana Pavla II.

Papež František v pondělí 18. května ráno u oltáře s ostatky sv. Jana Pavla II. ve svatopetrské bazilice připomněl sto let od narození polského papeže.

celý článek


Knihkupci zatím přežili. Co dál?

Vládní opatření v boji proti koronaviru dopadla tvrdě i na křesťanské vydavatele a knihkupce. Počítají milionové ztráty, ale zároveň věří, že zájem čtenářů jim…

celý článek


Žít svatě uprostřed světa

„Žila krátce, ale jednala rychle, hoříc nepřetržitě jako věčná lampa,“ napsal o sv. Zdislavě z Lemberka (1220–1252) spisovatel Jaroslav Durych. U příležitosti 800…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají omezit šíření nákazy koronavirem, kdy bohužel distribuce Katolického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay