9.5.2013, Autor: Kateřina Šťastná

Na hodinách náboženství (kam jsem za svůj život chodila patnáct let) jsme se jen učili, jaké je potřeba splnit podmínky pro plnomocné odpustky. Na zapamatování to nebylo snadné. Ale víc se po nás ani nechtělo – nebo jsme možná ještě nebyli schopni to pochopit. Přišlo mi zvláštní, že to jde takhle stanovit. Splním to, to a to, a pak se stane to… Bůh přece nemá takovéhle počty. A co vlastně ony plnomocné odpustky přesně znamenají? Najednou jsem měla mnoho otázek, které mě v uplynulých letech vůbec nenapadly.

A tak jsem se na to ptala jednoho kněze. Řekl mi, že církev má dar takové podmínky stanovit. A když je splním, může jít jedna duše do nebe. Splaskla mi brada. Taková obrovská věc! Kolik duší jsem už za svůj život takhle propásla!

A najednou se na internetu nebo i v kostelích začaly objevovat zprávy, v jakých situacích je možné získat plnomocné odpustky během Roku víry. Těch možností jsou opravdu spousty. Myslím, že víc než jindy. Ovšem ne vždy jsou pro matku tří malých dětí nebydlící v Praze tak snadno uskutečnitelné.

Nakonec se mi to povedlo. Udělala jsem si „výlet“ do kostela svaté Ludmily na Vinohradech. Přestože mám v živé paměti, jak jsem dostala na náboženství jedničku za zkoušení z „odpustků“, už jsem si nepamatovala, které ty podmínky vlastně jsou. Navíc se mohou v různých situacích lišit. Záleží, jestli jich využijeme v konkrétní den, který je k tomu určený, nebo jedeme na určité místo a v rámci pouti odpustky získáme, jestli máme možnost tam jít na mši svatou, nebo jen strávit nějaký čas v modlitbě a usebrání, dokonce je variantou navštívit několik přednášek o Druhém vatikánském koncilu… Několikrát jsem se koukala na webové stránky Arcibiskupství pražského, abych měla jistotu, že vše udělám správně. Zorganizovat to při dětech nebylo tak snadné.

A najednou jsem měla splněno. Seděla jsem v kostele svaté Ludmily a v duchu jsem si říkala: A to je jako všechno? Ale on si to Bůh jistě přebere a použije, jak sám uzná za vhodné.