Biskupové se setkali s řeholníky
Vydání: 2010/7 Cizinci u nás, 9.2.2010, Autor: Tomáš Kutil
Většina českých a moravských biskupů prožila úterý 2. února ve společnosti řeholníků a řeholnic svých diecézí. Při příležitosti svátku osob zasvěcených Bohu totiž uspořádala většina biskupství setkání řeholníků s jejich pastýři. Na programu byly především bohoslužby, ale prostor byl i ke společným neformálním setkáním.
Téměř ve všech diecézích se oslavy svátku zasvěcených osob účastnili místní biskupové, nicméně cílem nebylo jen setkání s nimi. Během společného půldne nebo dne se mohli vzájemně lépe poznat i sami řeholníci a dozvědět se, co jejich bratři a sestry prožívají nebo čím se zabývají. Například v olomoucké arcidiecézi vystoupila sr. Klára Marie Stráníková a v krátké přednášce mluvila o třech měsících svého života, kdy se starala o italské prostitutky. Setkání „na Hromnice“ však není jedinou příležitostí ke kontaktu řeholníků s jejich biskupem. Řády a řádová hnutí v diecézích totiž často s biskupstvím úzce spolupracují. Nejinak tomu je i u řádu Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné, který v listopadu loňského roku přišel do plzeňské diecéze – konkrétně do farností Plasy a Manětín. „Jejich příchod vnímám opravdu jako Boží řízení,“ říká biskup František Radkovský. „Když do naší diecéze přišli v roce 2002 trapisté, někteří biskupové litovali, že se nevěnují misii. Já jsem ale namítal, že nejprve se za tento kraj musí někdo modlit a až pak může přijít misie. To se teď naplnilo,“ vyjadřuje svou spokojenost plzeňský biskup. Obláti už v plzeňské diecézi působili před čtyřmi lety, ovšem jen krátce. Starali se o farnost v Nečtinách a P. Martin Sedloň se pak v nedalekém Březíně věnoval i tamní romské komunitě. Po dvou letech se však obláti kvůli nedostatku kněží museli vrátit do Klokot u Tábora, kde mají svůj klášter. „Při odchodu jsme se ale domluvili, že se do dvou let vrátíme, což se také téměř přesně povedlo,“ prozrazuje P. Martin Sedloň, který se v listopadu 2009 skutečně vrátil. Ale už ne do Březína, nýbrž do blízkých Plas – do domu v sousedství proslulého cisterciáckého kláštera. P. Martin Sedloň je v Plasech zatím jen s laikem Petrem. Tento týden by se k němu však měl přidat spolubratr P. Pavel Zahradníček, který momentálně končí noviciát a skládá řeholní sliby. „Klademe důraz na to, abychom pokud možno co nejvíce činností dělali společně – nefungujeme jako osamělí střelci, a proto jsem velmi rád, že se naše komunita rozroste,“ svěřuje se P. Martin Sedloň. Obláti dostali na starost dvě rozsáhlé farnosti, které mají na délku zhruba 50 km. V první fázi se zabydlují, navazují kontakty s místními lidmi a zjišťují, do jakých aktivit by měli vložit svou energii. „Nesnažíme se lidem přinášet Krista, ale věříme, že Kristus jde před námi. Skrze naše misie se proto lidem snažíme jen pomoci odhalit Boží působení v jejich životech,“ přibližuje záměry oblátů P. Sedloň. Prakticky to znamená, že před začátkem jakéhokoli programu či aktivity čekají obláti na Boží impuls. „Zjistili jsme například, že Plzeňský kraj vypisuje grant na rozvíjení náboženské snášenlivosti, a zároveň se objevil člověk, který nám nabídl vyřízení potřebných formalit k jeho získání,“ poukazuje na jeden z impulzů P. Sedloň. S pomocí grantu by obláti chtěli vytvořit program pro školy, aby děti a studenti lépe poznali vietnamskou komunitu – její život i víru.
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
