Biskupové se modlili na poušti
Vydání: 2019/12 Biskupové se modlili na poušti, 19.3.2019, Autor: Tomáš Kutil
Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.
Mše svatá uprostřed izraelské kamenité pouště, která je teď na jaře plná života. Oltář si poutníci vlastnoručně vybudovali z kamenů, které našli v okolí. Snímek biskup Martin David
Kardinál Duka připevnil českou cedulku pod mozaiku v ambitech baziliky Zvěstování v Nazaretu.
Průvod k uvedení kardinála Dominika Duky do chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. V pozadí Nová brána.
Uvnitř chrámu Božího hrobu přivítali kardinála latinský, řecký i arménský patriarcha. Jde o starobylý obřad.
Duchovními cvičeními biskupy provázel P. Jaroslav Brož. Prostor k modlitbě měli několikrát uprostřed přírody.
Mensa Christi v Nazaretě, kde Ježíš jedl s učedníky po zmrtvýchvstání. Biskupové se zde modlili za papeže Františka v den 6. výročí jeho zvolení.
Odložená solidea (biskupské pokrývky hlavy) při mši svaté. Snímky P. Stanislav Přibyl, Jiří Uher a rakouský Pilger-Hospiz v Jeruzalémě
Biskupové během exercicií projeli velkou část Svaté země – od Nazareta po Jeruzalém, kde svou pouť o víkendu zakončili. „Dojmů je mnoho a je těžké vybrat nějaký konkrétní. Mezi ty nejsilnější patřila jistě mše svatá na břehu Genezaretského jezera, v místě Mensa Christi – pojmenovaném podle toho, že se tam podle tradice odehrála snídaně Ježíše s učedníky po jeho zmrtvýchvstání. Při ní se Ježíš ptá třikrát Petra, zdali ho miluje,“ popisuje P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK, který biskupy doprovázel. Duchovní cvičení vedl P. Jaroslav Brož, uznávaný novozákoník, cestu připravil zkušený průvodce Petr Křížek.
Právě v Mensa Christi si všichni připomněli, že otázku, zda ho miluje, neklade Ježíš jen Petrovi, ale každému. „Není naléháním ani výčitkou, ale šancí si uvědomit, že On o naši lásku stojí. Je to příležitost vzít vztah s Ježíšem opravdu vážně,“ připojuje P. Přibyl.
Silným momentem je pokaždé chvíle, kdy se před poutníky objeví poprvé jeruzalémské Staré Město. Biskupové u toho zpívali 122. žalm, kde se popisuje radost nad poutí do Svatého města a vyprošuje se mu pokoj. Slavili také eucharistii v poušti, která je kamenitá – ale nyní na jaře plná zeleně a barevných květů.
Poutníci ušli denně kolem deseti kilometrů, mnohdy za silného větru i v přeháňkách. „Pro mnohé byla silným zážitkem noc strávená v chrámu Božího hrobu, kam se někteří z biskupů nechali na noc zamknout,“ doplňuje P. Přibyl.
Uvítání s poctou kardinálovi
Jedním z vrcholů cesty bylo slavnostní uvítání kardinála Dominika Duky se všemi biskupy u bran Jeruzaléma. Poté byl uveden do chrámu Božího hrobu latinským, řeckým a arménským patriarchou, protože právě tyto církve společně místo spravují. Této pocty se na jednom z nejnavštěvovanějších míst na světě dostává jen kardinálům a v Jeruzalémě se koná přibližně dvakrát za rok. V noci předtím však Tel Aviv zažil bombový útok a izraelská armáda v odvetě zasáhla cíle v Gaze. Poutníci tak pocítili, jak napjatá situace v zemi panuje. „Probudilo nás nezvyklé ticho, neboť muslimové – ačkoli byl pátek – měli kvůli tomu omezený přístup na Chrámovou horu, kam se chodí modlit. Bylo tedy třeba se pohybovat po Starém Městě opatrně,“ upřesňuje Přibyl. Zároveň se ten den běžel v Jeruzalémě maraton, takže uvítání se nakonec nekonalo u Jaffské, ale u Nové brány. „Latinská katolická komunita v Jeruzalémě o tuto slavnost velmi stála, protože každý takový úkon s sebou přináší posílení pozice této místní církve v komplikovaném soužití kolem chrámu Božího hrobu. A i díky této události je slyšet hlas křesťanů ve městě, které je posvátné pro tři náboženství a kde křesťané nemají úplně na růžích ustláno. To, co by mohlo být viděno z Evropy jako zbytečná pompa, je důležitým gestem ve prospěch života místní křesťanské komunity,“ vysvětluje P. Přibyl.
Mám co Kristu splácet
Biskupové tak prožili pašije přímo na místě, kde se odehrály. Pro P. Přibyla, který cestu biskupů pro KT přibližuje, to byl jeden z nejsilnějších zážitků. „Uvědomil jsem si, že já sám jsem mrtvý člověk, ale Kristus zemřel i za mě, a tak mi dal život. Žiju tedy na dluh a svým životem bych jej měl Kristu splácet,“ popisuje s tím, že druhý silný zážitek prožil v tzv. křižáckých Emauzích při čtení evangelia o emauzských učednících. „Ti, zdálo se, ztratili naději, ale Zmrtvýchvstalý šel s nimi, a tuto naději jim vrátil. A to je úkol i pro nás, jakkoli je nad naše síly. Budu rád, když díky těmto exerciciím budu moci o něco lépe sloužit Kristu a církvi,“ uzavírá.
TOMÁŠ KUTIL
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Zpravodajství
