Biřmování a ztráta pocitu samoty
Vydání: 2006/8 Duchovní služba v armádě, 8.7.2006, Autor: Pavel Motyčka
Příloha: Doma
Dospívání je dobou zrání a intenzivního vývoje, který s sebou přináší nejednu krizi. Církev nenechává mladého člověka samotného, ale nabízí mu posilu a podporu skrze svátost biřmování. Během vhodné přípravy před přijetím svátosti může víra růst a přinášet bohaté plody. Vlastní udílení svátosti ve mši svaté zprostředkovává milost, která započaté úsilí upevňuje a naplňuje.
Zkušenosti studentů Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, kteří v tomto školním roce přijali svátost biřmování z rukou olomouckého biskupa Josefa Hrdličky, jsou toho důkazem. „Připadám si odvážnější a silnější. Dělám věci, kterých jsem se předtím bála. Líbilo se mi, že jsme dokázali vytvořit společenství, ve kterém ten kdo něco z duchovní oblasti našel, pomohl tomu, kdo hledal,“ dělí se o své dojmy Katka z druhého ročníku. „Při promluvě otce biskupa se ve mně probudil bojovný rytířský duch,“ dodává Maruška z Děrného.
Ke svátosti přistoupilo 55 biřmovanců. Vzniklo opravdové společenství. Zájemci se rok scházeli v malých skupinách, ve kterých naslouchali katechezím, diskutovali, modlili se, adorovali před svatostánkem. „Kromě toho, že během roku přípravy na svátost biřmování jsem se seznámila se zajímavými lidmi, kteří mají podobné životní cíle. Byl to pro mě rok uvědomování si toho, co pro mě Bůh a víra znamená,“ hodnotí dlouhodobou přípravu Barbora ze 3. B. „Své zážitky přesně nedovedu popsat, ale mohu říci, že v době přípravy ve mně zmizel určitý pocit samoty,“ otevřeně sděluje Tomáš z Olomouce.
Oboustranný dialog
Jedním z vrcholů přípravy byla víkendová duchovní obnova, kterou na Velehradě vedl P. Pavel Stuška, bývalý jáhen na arcibiskupském gymnáziu. Jak sám uvádí, pokusil se s mladými během soustředění vést oboustranný dialog. Jednotlivá zamyšlení vycházela z úryvků Písma a z osobní zkušenosti s Bohem. A jaký má smysl pro mladého člověka víkendové ztišení? Na to odpovídá student maturitního ročníku Marcel: „Zůstat dva dny v tichu bylo pro mě velmi těžké. Měl jsem z toho strach. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem se pokusil ztišit. Prohloubilo to mé sebepoznání.“
Celou přípravu vedl spirituál gymnázia P. Antonín Hráček společně s několika animátory z řad pedagogů. Podle jejich slov bylo cílem zintenzivnit osobní vztah biřmovanců s Kristem a pomoci každému nalézt jeho místo v církvi. Během přípravy se střídaly katecheze založené na práci s Písmem svatým a setkání v malých skupinách. V nich studenti mohli získat nové zkušenosti s prohlubováním víry v Boha ve společenství. A jak celá příprava působila na otce Antonína? „Prožívám radost a v koutku duše i očekávání, nakolik budou naši mladí s obdrženou milostí spolupracovat. U mnohých z nich biřmování sehrálo zásadní roli. Sami mi to řekli.“
Víra v Boha ovšem není jen záležitost teorie. Křesťan by měl umět vydávat o svém předsvědčení svědectví každodenním praktickým životem. Proto každý biřmovanec dostal za úkol zúčastnit se duchovní prázdninové aktivity. Někteří se tak vydali na setkání se Svatým otcem do Kolína nad Rýnem, jiní uspořádali tábor pro děti ve farnosti, jiní podpořili prázdninový projekt Antiochie. „Během prázdninové Antiochie jsem se mohla ztotožnit s vesnicí, ve které jsme působili. Poznala jsem nové lidi, což bylo obohacující. Praktickou činnost v rámci přípravy na biřmování každému doporučuji,“ uvádí Kateřina z Čejkovic.
Existují jistě mladí lidé, kteří uvažují o tom, zda přijmout svátost křesťanské dospělosti, a kladou si otázku: Má to pro mě smysl? Pomoci v rozhodování jim může svědectví Radka, který takové rozhodnutí již učinil: „Duch Svatý mi dává sílu v boji proti zlu. Dokáži lépe rozlišovat, co je krásné a ušlechtilé. Skrze jeho dary se nebojím vydávat svědectví.“ Sdílet článek na:
