Bill Gates za pandemii nemůže

Vydání: 2020/42 Na misiích v čase pandemie, 13.10.2020

Česko si ve statistikách zemí zasažených koronavirem nevede nejlépe. Přesto se však objevují hlasy, které vážnost nemoci zlehčují a které živí i kolující lži a dezinformace.

Rozhodování patří do života každého z nás. Často svá rozhodnutí svěřujeme do Božích rukou a prosíme o dary Ducha Svatého. Pro mě jako pro politika je rozhodování v posledních měsících v souvislosti s řešením otázek a přijímání zákonů okolo covid-19 nesmírně komplikované. Proč? Protože se kolem viru šíří mnoho rozporuplných informací, a to i ze strany odborníků. Šíří se však i zjevné dezinformace.

Mají mnoho podob. Některé uvádějí, že za vším jsou bohatí a mocní lidé jako Bill Gates, jiné tvrdí, že při testu do vás zavedou čip, často se týkají očkování (oblíbené téma dezinformačních narativů již před covidem-19), a tak bych mohla pokračovat. Že tomu přece nikdo nemůže věřit? Ale věří. Jak uvádí i nedávná studie Ipsos, každý druhý Čech uvěřil nějaké fake news o koronaviru. Rozsah dezinformací, které se o něm šíří, je tak velký, že na téma covid-19 a dezinformace přijala dokument i OECD a Evropská komise. O tom, že je situace vážná, svědčí i to, že když jsem koncem září na plénu Poslanecké sněmovny navrhla usnesení, které vyzvalo Ministerstvo zdravotnictví k práci s dezinformacemi a podpoře fact checkingu (kontrole faktů, pozn. red.) v souvislosti s covid-19, podpořili to poslanci všech politických klubů.

Dezinformace nejsou nic nového, masivně se šíří v posledních letech s rozvojem sociálních sítí, často i v podobě řetězových mailů či dezinformačních webů. Ve svých zprávách o nich píšou naše zpravodajské služby a jsou pravidelným tématem jednání Parlamentních shromáždění NATO. Když se dezinformace týkaly EU, migrace, Krymu a Ukrajiny, měly vliv na politické chování a rozhodování, dnes ale ovlivňují i to, jak pandemii zvládneme. S politováním musím konstatovat, že kromě našich aktérů jsou i v tomto případě aktivní Rusko a Čína.

Abych si udělala představu o tom, jak moc závažnému problému čelíme, zkontaktovala jsem několik velvyslanců (zemí jihovýchodní Asie a zemí EU, včetně často zmiňovaného Švédska) a i některé své kolegy z ostatních parlamentů. Z informací vyplývá, že ani jedna z těchto zemí nechce jít cestou promoření společnosti (a tak získání kolektivní imunity), všechny zmíněné státy se více či méně úspěšně snaží šíření viru bránit. Můj velký obdiv mají Tchajwanci (23,8 milionu obyvatel), kteří mají do dnešního dne pouze 517 nakažených, aniž by zastavili ekonomiku.

Sleduji názory epidemiologů a snažím se orientovat v grafech, datech a modelech, které umí predikovat trendy vývoje. Co z těchto informací plyne? Že nelze šíření koronaviru dát volný průběh, protože ve všech zemích, kde to zkusili, to vedlo ke kolapsu zdravotnictví a omezení péče o ostatní nemocné. Z dat vývoje v České republice je zřejmé, že situace se nevyvíjí příznivě. K 1. září bylo hospitalizováno 172 osob, z toho těžce nemocných nebo v intenzivní péči bylo 40 osob. Pokud jde o zdravotníky, bylo jich nakažených 657. Zatímco 4. října bylo hospitalizováno 1182 osob, z toho těžce nemocných nebo v intenzivní péči bylo 274. Poslední údaj České lékařské komory ze dne 26. září uvádí, že nakažených zdravotníků bylo 1378. To, že stav není dobrý, je jasné i z hodnocení ostatních států. K 5. říjnu celkem 12 států EU zařadilo Českou republiku na seznam rizikových zemí.

Strach nepomůže

Co z toho vyplývá pro nás? Nemít strach. Strach v nás i ve společnosti je vždy od Zlého. Ježíš nám v evangeliu mnohokrát opakuje: Nebojte se! Cestou ale není ani popírání existence problému – byť to je častou stresovou reakcí na nepříznivé informace. Jsem přesvědčena, že jedinou správnou cestou je odpovědnost každého z nás. Ve společnosti neseme spoluzodpovědnost jedni za druhé a nesmíme dopustit, aby šíření infekce zahltilo zdravotní systémy, omezilo péči i o jinak nemocné a ohrozilo zdravotníky. Musím přiznat, že s mrazením v zádech sleduji některé diskuse, kde zazní, že umírají jen ti, kteří by stejně brzy zemřeli. Nepochybně platí, že zemřeme všichni – a my křesťané věříme v život věčný a máme naději na spásu. Přesto jsem pevně přesvědčena, že bychom se měli aktivně zasazovat o ochranu zdraví a životů právě těch nejzranitelnějších.

Ano, v tuto chvíli nese velkou zodpovědnost vláda, která udělala v posledních měsících v přípravě na další vlnu pandemie mnoho chyb, ale zaleží i na odpovědnosti každého z nás, jak závažné budou zdravotní i ekonomické dopady.

Helena Langšádlová

Autorka je poslankyně a místopředsedkyně Stálé komise pro hybridní hrozby Poslanecké sněmovny.

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Hleďme na pastýře Františka

Nová encyklika, tedy okružní list, papeže Františka je jedním z nejdůležitějších papežských textů několika posledních desetiletí. Na svátek sv. Františka z Assisi…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay