Vydání: 2019/17 Obnova pokladu křesťanství, 23.4.2019, Autor: Vít Hájek

Obecně tím, že Bible měla v naší rodině vysokou prestiž. Druhá věc byla, že mě rodiče dali na klasické gymnázium, takže od deseti let jsem se už učil latinu, později řečtinu. Měl jsem tedy jakousi průpravu už tehdy.
To určitě ne. Jako kluk jsem chtěl být sedlákem. To mě bavilo. Koně, krávy, pole. Příbuzní mi z legrace radili, že bych se mohl přiženit někam na statek. Jsem moc rád, že to nevyšlo, protože bych nejspíš skončil jako jezeďák.
Ještě ne. Přemýšlel jsem nejdřív o přírodních vědách, což bylo asi pod vlivem mého dědečka, který byl sice lékař, ale sbíral brouky a byl to proslulý entomolog. Můj starší bratr sice studoval teologii, ale právě proto jsem na teologii nechtěl, aby si lidi nemysleli, že se po něm opičím.
Během druhé světové války, když zavřeli vysoké školy. Bratr studoval teologii pololegálně, pracoval v Brně a jednou za měsíc jezdil do Prahy. Když jsem viděl, co se bratr učí, začalo mě to zajímat.
Pro teologii jsem se ale rozhodl až po únoru 1948, kdy jiná studia byla omezená předepsaným světonázorem a teologie se mi zdála přece jen svobodnější. Tehdy měl v Brně přednášku profesor Hromádka. Řekl jsem mu o svém plánu a on mě povzbudil: „Budeš jeden z generace, která vlastně provede světový experiment, zda křesťanství přežije i v režimu, který mu není nakloněn.“
Tehdy ne tolik, jako později. My jsme byli jako evangelíci menšinou a diskriminace na nás dolehla až v době normalizace. Paradoxem bylo, že se na teologických fakultách nesměl učit marxismus. Marxisticky vzdělaní teologové by byli nebezpeční. Marxe jsme mimo osnovy četli v semináři systematické teologie. Když jsem ve třetím ročníku začal chodit na bytové semináře profesora Patočky, probíral Marxovy filozoficko-ekonomické manuskripty.
Většinou to bylo víc než na dva roky, ale náš ročník šel už jen na dva roky a dva měsíce. To byl pokrok proti PTP. Dostal jsem se na školu zdravotnických instruktorů v Ružomberku, kde se nás sešlo na dvacet teologů z Česka i Slovenska. Armáda byla po ženevské konferenci znejistělá. To byl rok 1956 – předzvěst Pražského jara, udušená sovětskou okupací Maďarska.
Když jsem se vrátil k útvaru, dlouho jsem jako absolvent školy nebyl povýšen, protože můj velitel nedovedl žádost o povýšení napsat. Ale měl jsem svou ošetřovnu a v klidu jsem si tam mohl psát svou dizertaci o Těle Kristově v epištole Efezským. Kontrarozvědčík jednou kontroloval mé knihy, ale naštěstí nečetl anglicky ani německy, a tak mu stačilo, že měly razítko se lvíčkem z fakultní knihovny.
Měli jsme dobrou knihovnu na fakultě a také ta univerzitní měla předplacenou velkou část teologické literatury. Předplacené německé a anglické knižní řady dobíhaly po únoru 1948 až do padesátých let. Potom jsme byli odkázáni na dary z ciziny.

Prof. ThDr. PETR POKORNÝ, DrSc. (nar. 21. dubna 1933 v Brně), teolog a historik řecké literatury, spoluzakladatel Centra biblických studií Akademie věd ČR a UK v Praze. Autor řady mezinárodně vydaných vědeckých knih a článků. Zaměřuje se na raně křesťanskou teologii, na bádání o Ježíšovi a hermeneutiku. Působil na univerzitách v Německu a USA. Je řádným členem (v letech 2012–2014 předsedou) Učené společnosti ČR a čestným doktorem univerzit v Bonnu, Budapešti a Petrohradu.