Bez rodin povolání nevyrostou
Vydání: 2004/19 Mariánská zbožnost, 2.9.2004, Autor: Jiří Macháně
Součástí jejich životů musí být BůhŽivot a poslání kněží, jáhnů (včetně těch ženatých) a v neposlední řadě zasvěcených osob jsou témata, která zpracovává pro v pořadí druhé, podzimní zasedání plenárního sněmu komise číslo 4. Problematiku zasvěceného života přibližuje v rozhovoru sekretář této komise P. Prokop Siostrzonek OSB.
Jaký je společenský status kněží a řeholníků v poměrech České republiky?
Při setkáních s lidmi žijícími mimo církev často vnímám, že nemají jasno ani v základních pojmech jako církev, křesťanství, řeholní společenství či kněžství. Od toho se odvíjí také stupeň společenského postavení zasvěcených osob. Je zapotřebí tyto základní věci stále přibližovat, například ve spolupráci s veřejnoprávními médii. Lidé si začínají pomaličku uvědomovat, že kláštery nebo působení kněží nejsou přežitkem, ale že patří do života společnosti ve 21. století.
Co považujete ve formaci budoucích kněží za důležité?
Máme-li formovat k milosti duchovního povolání, musíme mít především opravdu přirozeně zdravého jedince. Překotná snaha, aby nás bylo co nejvíc, vede někdy při výběru adeptů k malé náročnosti. Člověk, který nemá rád lidi nebo neumí navázat vztah s druhými, se nehodí ke společnému životu řeholní komunity ani do semináře, a už vůbec ne do pastorace. Nutné je též prohlubování a posilování duchovního života. Setkávám se totiž s krizemi kněží i řeholníků, kteří, pohlceni ostatními věcmi, zapomněli, že nezbytnou součástí jejich životů je Bůh a vztah k němu. Třetí oblastí ve formaci je potřeba opravdového vzdělání.
Jsou řády a kongregace pro společnost srozumitelné? Například chození v hábitu na veřejnosti?
Na hábitu povolání nestojí. Důležité je to, co řeholník nosí v srdci. Hábit by měl být znamením pro okolí pochopitelným. Tento vnější oděv skutečně přestal být pro mnohé ve společnosti znamením, které mu říká, že jeho nositel je člověk zasvěcený Bohu. Já se ho nezříkám, ale vždy zvažuji, kde toto znamení přispěje, a kde by bylo zbytečné, či zcela nepochopené.
Proč ubývá povolání?
Povolání jsou v těch zemích, kde se přirozeně rodí hodně dětí, kde je hluboká víra, a tam, kde je nezaměstnanost. Naše země splňuje jenom tu třetí podmínku. Nemůžeme čekat zástupy lidí, když i mnohá jiná povolání je budou postrádat: nebudou kominíci, nebudou ani řeholníci. Nesmíme také připustit, aby se duchovní povolání stala jen příležitostí ke společenskému uplatnění a k vyšší životní úrovni.
Co si má katolický laik představit pod pojmem „pastorace povolání“, který je mezi úkoly vaší komise?
Narážíme na to, že je nutné vést mladé lidi k zakládání kvalitních rodin. Bez nich povolání nevyrostou - je to začarovaný kruh. Proto bude důležitá i spolupráce s komisí zabývající se pastorací rodin.
P. Prokop Siostrzonek OSB
Sdílet článek na:Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
