Betanští sourozenci opět spolu

Vydání: 2021/31 Do Maďarska i za papežem, 27.7.2021, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Doma 31

Už jsme si zvykli na papežova kázání z Domu svaté Marty, ale teď bychom možná mohli říkat z Domu „svaté Marty, Marie a Lazara“, protože tři sourozenci z Betanie byli oficiálně zahrnuti do jedné církevní památky, která se nově bude slavit 29. července.

Sv. Marta, Marie a Lazar byli velkými Ježíšovými přáteli. Známá je Ježíšova věta z Lukášova evangelia, kterou pronesl v jejich domě: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jedno je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ (Lk 10,40–42). © Jan Hrubý

Vděčnost byl jistě jeden z motivů Ježíšova přilnutí k betanským sourozencům. Marie byla fascinovanou posluchačkou u jeho nohou, Marta všetečnou starostlivou hospodyní, Lazar tichým nenápadným společníkem u stolu. Ježíš se u nich cítil jako doma. Když se blíží Ježíšovy pašije a nazaretský rabbi se odhodlává, že se svými učedníky vyrazí na svůj poslední Pesach do Jeruzaléma, jeho přítel Lazar umírá. Ježíš chvíli počká, předstírá neochotu vydat se rovnou k Lazarovi jako kondolující smuteční host.

Učedníci jeho váhání nechápou, nerozumí mu ani Lazarovy sestry, které Ježíšovi vzkázaly, aby si pospíšil. Až když už je Lazar čtyři dny v hrobě, Ježíš se odhodlá k cestě do Betanie. Jako první k němu běží Marta a s trochou výčitky mu v slzách šeptá: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel“ (Jan 11,21). Ježíš s ní mluví podobně jako se Samařankou – neříká věci rovnou, ale oklikou a jemně Martu přivádí k důvěře nejen v život věčný, ale v Krista, který právě stojí před ní. S Marií, která přiběhne za chvíli, mluví úplně stejnými slovy jako s Martou: „Já jsem vzkříšení a život“ (11,25). Samařanka, Marie a Marta ve čtvrtém evangeliu tak trochu splývají, jsou to ženy, které při setkání s ním uvěřily. Za pár dní od vzkříšení Lazara bude sám Ježíš Lazarem v hrobě. A tři betanští sourozenci budou po jeho zmrtvýchvstání svědčit o jeho vzkříšení.

Dlouhou dobu jsme ve vlnách koronaviru byli Lazary. Vycházeli jsme během lockdownu ze svých jeskyněk „s tváří omotanou šátkem“, těžko se poznávali na ulici, nemohli jsme pořádně dýchat přes hadýrky na ústech. Stále ještě čekáme spolu s Martou a Marií na slovo Lazarova přítele: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ To je dnes naše situace. Zavřené kostely se už sice docela zaplnily, ale mnohá místa zůstala prázdná. Zkusme se spolu s betanskými sourozenci postavit před Boha jako dospělí lidé, odvažme se „být církví“, jak to říkal Josef Zvěřina, a říkejme spolu s Marií a Martou: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, ten, který má přijít na svět.“

P. ZDENĚK JANČAŘÍK SDB

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 39 21. – 27. září 2021

Potomek sv. Ludmily na Tetíně

Tisíce lidí v sobotu 18. září připutovaly do Tetína na Berounsku na Národní svatoludmilskou pouť. Slavnostní mši ke 1100. výročí umučení první české světice slavil…

celý článek


Ze Slovenska k celé Evropě

Čtyři dny prožili Slováci s hlavou církve – papežem Františkem. Svatý otec se vrátil do Říma ve středu 15. září po programu nabitém setkáními, společnými modlitbami…

celý článek


Podle čeho budete volit?

Osobnostem duchovního života jsme položili otázku: Podle čeho se budete rozhodovat v nadcházejících parlamentních volbách 8.–9. října?

celý článek


Na usedlosti plánují dětský hospic

Dětský lůžkový hospic vybuduje na pražské usedlosti Cibulka Nadace rodiny Vlčkových. Odkoupila ji na jaře v havarijním stavu a areál plánuje otevřít do pěti let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay