Básník se loučí se svou milovanou

Vydání: 2022/24 Premiér Fiala u papeže, 7.6.2022, Autor: Jan Paulas

Příloha: Perspektivy 24

KNIŽNÍ TIP Jana Paulase


Ve své nejnovější básnické sbírce Jana bude brzy sbírat lipový květ se básník a spisovatel Miloš Doležal bolestně vyrovnává se smrtí své ženy.

Sbírka začíná až romanticky, když básník líčí chvíle pohody se svou Janou na chalupě vysočinské samoty. Jak po probuzení chodí bosí ranní rosou „jak po ovčím rouně / našlapujem / plaše a dvorně…“ Ze stodoly vynesou pingpongový stůl a svádějí několikasetové bitvy anebo vytáhnou plechovou vanu, nanosí do ní vodu, aby večer společně pozorovali první hvězdy. Jindy Jana celé dny vysazuje květiny zakoupené v zahradnictví v nedalekém Humpolci. To vše zpětně vidí autor jako obřad, jako chvíle štěstí, které zůstanou v paměti, když už tu milovaná osoba není.

Jedno červnové odpoledne vtrhne do této idyly náhlá mozková příhoda a vyplení celý básníkův svět. Pes „ještě olizuje bezvládné nohy“, dech se úží a pak „vrtulník odnáší tělo s duší“, která bude vypuštěna na věčnost nedlouho poté v jedné pražské nemocnici. První šok z toho, že „teď tu byla a už není“, přerůstá v tichou bolest loučení v želivském chrámu a také v okolní krajině, která je Doležalovým domovem.

V dalším oddílu této silné básnické výpovědi se dostavuje zoufalství, nářek i hněv. Básník zápasí s Pánem Bohem i o něj samotného. Bere ho za slovo a s výčitkou glosuje slova žalmů: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám / skoro všechno už mi vzal, / servaná pastvina / čeho bych se bál / (…) přebývat smím v Jeho domě / kde mlčí po dlouhé / předlouhé časy.“ Nebo o kousek dál jiný obraz: „Prostíráš stůl, číši mi po okraj plníš, / pak prudce zatáhneš za ubrus / pleníš v nás jak koule v kuželkách…“ Doležal zde shrnuje i ztráty dalších blízkých lidí a jde až na dřeň své víry, která je vysvlečena ze zbožných slov a vystavena návalu pochyb. A jediný, kdo ho v tu chvíli může chápat, koho se dovolává, je biblický Job.

V dalším oddíle přichází meditativní ztišení a hledání útěchy, kterou autor nachází ve vzpomínkách, kdy milovanou ženu připomíná právě vana naplněná deštěm, záhony jejích květin či uzrálé plody z její zahrady. „Každou jahodu jak hostii od tebe přijímám, / jako polibek a zašeptání, / pojídám lusky, rukolu, bazalku a cukety / celé léto dáváš se mi.“ Jindy vidí Janu zase v synech – „modré oči, pihy kolem nosu. / Ty má Vojta po ní / a Antonín rzivou barvu vlasů.“ Do melancholických vzpomínek nakonec proniká naděje, že po loupeživé noci přijde jitro obdarování.

Nová sbírka Miloše Doležala se zdá být vyvrcholením jeho básnické cesty a jeho patrně nejniternější výpovědí, která je ovšem draze vykoupena. „Dal bych všechno za to, kdybych ji nemusel napsat,“ sdělil mi, když sbírka vyšla. Svoji Janu v ní nechává také promlouvat – své básně totiž prokládá zápisy jejích duchovně laděných snů. Třeba o tom, jak se ocitla v Ježíšově škole. „Nemůžu se upamatovat, co nás učil, ale byla jsem tam dokonale šťastná.“

Miloš Doležal: Jana bude brzy sbírat lipový květ (Revolver Revue, 2022)

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Zpravodajství



Aktuální číslo 22 30. května – 5. června 2023

Za pár dnů z nich budou kněží

Pán Bůh povolává ke kněžství rázně a náhle, jindy tiše a pomaličku, ale vždy ponechává svobodu odpovědět. O povolání i kněžských vyhlídkách jsme hovořili se…

celý článek


Požehnání za volant i řídítka

Prázdniny se blíží. Boží ochranu na cesty vyprošují a ke vzájemné ohleduplnosti vybízejí kněží a jáhni při žehnání řidičům a jejich automobilů, motorek i dalších…

celý článek


Na kole do Polska či Bavorska

Prázdniny se blíží. Boží ochranu na cesty vyprošují a ke vzájemné ohleduplnosti vybízejí kněží a jáhni při žehnání řidičům a jejich automobilů, motorek i dalších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay