Vydání: 2009/19 Žena jako matka, 6.5.2009, Autor: Václav Štaud

Ostrava má řadu přízvisek. Říkalo je jí černá nebo také ocelová, mně však připadala především velmi mladá. Tedy alespoň během návštěvy ve farnosti Ostrava-Poruba.

Každý čtvrtek večer je kněžiště farního kostela sv. Mikuláše celé naplněno ministranty. Při dnešní „dětské“ mši svaté vidím kolem oltáře téměř tři desítky chlapců, podobný počet děvčat přináší v obětním průvodu dary, k tomu se „malá“ rytmická schola snaží ze všech sil. Všechny děti jsou obdivuhodně soustředěné, uvědomují si vážnost bohoslužby, pozorně sledují i katechezi kaplana P. Vojtěcha Janšty. Také kostel za nimi je plný, hodně dětí je ještě v náruči svých rodičů. Vidíme tu i mnoho starších lidí. Po celou mši, ba ani cestou domů neopustil šťastný úsměv tvář paní Anny Pěgřimočové. Patrně má mezi dětmi nějakého vnuka nebo pravnuka, domnívám se. „Kdepak, žádné z těchto dětí nepatří k mým příbuzným, syn zahynul dřív, než mi mohl dát vnuky,“ zesmutní na chvíli paní Pěgřimočová, a pak se jí zase vrací úsměv: „Já totiž chodím mezi děti a mládež moc ráda. Je to budoucnost církve. Když vidím tohle shromáždění, vůbec se nebojím, co bude s naší farností, až nás starší zavolá Bůh,“ dodává radostně.

Úkol všech farností

Čtvrteční bohoslužba vždy tvoří vrchol báječného dětského odpoledne. Na jeho začátku jsem viděl kluky i děvčata přicházet nejdříve do kostela, kde po skupinách před oltářem Pánu chvíli děkují či o něco prosí. Žádný z nich, ani ten nejmenší předškolák, se nestydí nahlas vyslovit, čím v tu chvíli překypuje. Asi i proto, že jejich vedoucí, už mladí mužové, jim v tom jdou příkladem. S porubským farářem P. Josefem Gazdou, který je současně ostravským děkanem, jdeme nejdříve za skupinou maličkých ministrantů. Naplnili jednu z farních učeben a právě se baví morseovkou. Parta větších kluků běhá na hřišti, ti odrostlejší zase cvičí v sále farního domu. Tam vidíme i skupinu maminek s nejmenšími caparty. „Hrajeme si na jízdu v tramvaji,“ hlásí Irena Kirchnerová: „Jen se dobře dívejte, kolik legrace při tom můžeme všichni zažít!“ Velkou skupinu děvčátek zase baví divadlo. Pro jednu za svých vedoucích, která se právě vrátila ze zahraničního studijního pobytu, nacvičují na uvítanou pohádku o vlku a kůzlátkách. To je smíchu a radosti! Hra je tak pohltila, že nás téměř nevnímají. „Tak to tady chodí každý čtvrtek,“ vysvětluje P. Josef Gazda. „Mládež je jednou z mých velkých radostí. Pomáhat rodičům vychovávat děti od prvních krůčků až do dospělosti by mělo patřit k úkolům každé farnosti. Když je společně s partou dobrých kamarádů převedeme úskalími puberty, bývá vyhráno. Každému přeji zažít pohled na mladého člověka, který se najednou napřímí a všechny své předchozími vzpoury a negace odhodí. A pak při vlastní originální cestě životem už sám nese druhým lidem Krista,“ dodává pan farář. K tomu je třeba doplnit, že P. Josef Gazda během svého devatenáctiletého působení v Porubě už svým příkladem přivedl k oltáři dva novokněze a další dva porubští bohoslovci se na kněžské povolání připravují. 23. května přijede do Poruby biskup František Lobkowicz. Bude jej očekávat šedesát biřmovanců.