Atmosféru ovlivňuje interiér kostela

Vydání: 2011/45 K. J. Erben, 2.11.2011, Autor: Aleš Palán

Dva zdejší kostely jsou od sebe daleko asi jeden kilometr, přesto se v každém z nich schází docela jiné společenství věřících. Jedna farnost tak má dvě hodně odlišné části. Farář po své farnosti najezdí za týden i osmdesát kilometrů – každý den slouží mše, navštěvuje babičky… Farnost je známá jako u sv. Václava, na jejího druhého patrona – sv. Pankráce – se pozapomíná. Už víte, o kterém společenství křesťanů je dnes řeč? Ano, o teritoriálně druhé největší farnosti v Praze, o farnosti nuselské.

Jak je to s těmi dvěma částmi téhle farnosti? Obyvatelé Nuslí, které leží v hlubokém údolí, zůstávají u sv. Václava, obyvatelé Pankráce chodí do stejnojmenného kostela nahoře na kopci. Obě části od sebe kromě velkého převýšení odděluje i frekventovaná dálnice. Možná i odtud pramení tohle oddělení. Společenství u sv. Václava je sociálně i generačně velmi rozmanité, chodí sem třeba náměstek ministra zdravotnictví, ve farnosti bydlí Cyril Svoboda, do kostela zajde s rodinou jeho bratr Josef, pravidelně chodí docent Bek, onkolog v důchodu. Jednu dobu tu kněz praktikoval latinskou mši – nikoliv tridentskou – nezájem věřících ho ale po čase přinutil s experimentem skončit. Stále má kolem oltáře řadu dětí. „Jeden chlapeček mi nedávno vytrhl kabel ze zásuvky a byl hrdý na to, že mi přestal jít mikrofon,“ směje se kněz. Do kostela chodí hodně Slováků. U varhan, které nechal kněz renovovat (stejně jako ty nahoře u sv. Pankráce), se střídá šest varhaníků, mezi nimi i skladatel Antonín Hix. U zdejšího nástroje začínal též hudební skladatel Otto Novák. Společenství u sv. Pankráce je o trochu starší a usedlejší, což je mimo jiné způsobeno tím, že nedaleko odtud stojí dům s pečovatelskou službou. Kromě babiček chodí k Pankráci i mladí lidé, je tu několik lékařů… „Celkově tu jsou lidi tišší než u sv. Václava. Atmosféru možná ovlivňuje sám interiér kostela; to baroko jako by lidi připoutávalo k sobě – pořád je na co koukat, na co se otáčet,“ zamýšlí se zdejší farář. „Oproti tomu svatý Václav je takový ekumenický: Jan Kristofori, který dělal výzdobu, ho na mou prosbu pojal trochu divadelním způsobem a na lidi ten prostor působí nějak víc otevřeně, vzdušně. Lidi mají kostel sv. Václava rádi, člověka ten prostor úplně vcucne,“ libuje si kněz. V kostele, který je v majetku městské části, nechal udělat plynové topení, vybudovat zpovědnici a přistavit dvě toalety. V neděli se tu na mši sejde 120 lidí. Podobná návštěvnost je i nahoře u sv. Pankráce. I tady je kostel nově vymalovaný a opravený, umělecky založený kněz sám navrhl oltář ze zlaté opuky. A je nejvyšší čas prozradit jeho jméno: P. Jiří Kusý. I jeho osobnost se skládá ze dvou částí, ty však nejsou rozděleny, naopak se zajímavým způsobem doplňují. Jiří Kusý je katolickým knězem a operním pěvcem. Ve farnosti není žádná prostora, kde by se lidé mohli ve větším počtu scházet. Kněz má kancelář a byt v městském domě poblíž kostela sv. Václava. Dům dal vybudovat v roce 1928 spolek pro postavení kostela v Nuslích, který měl být zasvěcen Panně Marii La Salettské. Ke stavbě chrámu ale nakonec nedošlo. Za heydrichiády tu sloužil legendární Mons. Tylínek. Jednou při kázání řekl, že národy mají své prezidenty nebo krále, zatímco stádo má vůdce – a ještě ten den byl v Terezíně; někdo ho udal. Statečného kněze zastupoval budoucí biskup Kajetán Matoušek, v této době ale vznikly ve farnosti dluhy a peníze naspořené na stavbu kostela šly na jejich uhrazení. Dům sebrala do zástavy banka, a tak církev nyní nemá ve vlastnictví ani ten – prostory tu má v pronájmu. Pater Kusý se s nevyhovujícím stavem nehodlá smířit. Kostel sv. Václava je součástí areálu školy (pod ním se dokonce nachází tělocvična) a kněz požádal radnici o poskytnutí dvou školních tříd. Městská část jeho žádost schválila. Dosavadní nájemce – obchodní akademie – ale nyní v objektu končí, tudíž se čeká na nového nájemce školy. V jedné třídě bude mít farnost společenskou místnost, ve druhé bude probíhat výuka náboženství pro děti, bude zde i adorační kaple. Jednu dobu v Nuslích fungovalo společenství mladých, ale kvůli osobním antipatiím se rozpadlo. Dnes se v sakristii kostela sv. Václava schází jediné společenství – tvoří je věřící bez rozdílu věku, hlavně muži. Knězi v práci pomáhá kostelnice, která prošla kurzem pro pastorační asistentky.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 23 2. – 8. června 2020

Církev opět křtí dospělé a biřmuje

Měli být pokřtěni na Velikonoce, kvůli pandemii muselo však kolem 1 200 čekatelů na křest počkat až do uplynulého víkendu, na slavnost Seslání Ducha Svatého. Odklad…

celý článek


Stavbu tisíciletí v Berlíně ozdobil kříž

Rozměrný pozlacený kříž korunoval minulý týden kopuli Humboldtova fóra v Berlíně. Symbolicky se tak završila obnova někdejšího královského sídla i několikaletá debata…

celý článek


Moc, která nedrtí silou

Ústředním tématem Ježíšova kázání byla zvěst o blížícím se Božím království. Svým posluchačům se tak snažil přiblížit, co tato skutečnost doopravdy znamená.…

celý článek


Co jste chtěli vědět o umění

Umění nerozumíte, výstavy vás nebaví a věci, které se dnes vydávají za umělecké, vám přijdou jako snůška šíleností. Nejste sami. A proto vznikla svěží publikace…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay